Life with Criminal //Niam

7.kapitola

Uběhly další tři týdny co jsem se válel doma. Liam se mi věnoval každou volnou chvíli, Jamie mi každý den nosil úkoly a pomáhal mi s učením. Lékař minulý týden uznat, že jsem v pořádku a mohu zpět do školy. Problém byl můj otec, po kterém se slehla zem a Liam z toho šílel.

Obzvlášť tento týden chodil domů až pozdě v noci a brzo ráno zase odcházel. Sotva jsme spolu prohodili pár slov a já začínám mít pocit, že jsem ho přestal bavit. Jako by hledání mého otce byla výmluva proč se mnou nebýt. Proto jsem se rozhodl, že zítra jdu do školy. Napsal jsem mu to už ráno stručnou zprávou. Čekal jsem trochu, že bude protestovat, bude mi to vymlouvat nebo aspoň odepíše. On ale nic. Neozval se.

Poslední dva dny spím v pokoji pro hosty, ani si nevšiml. Nebo všiml, ale nekomentoval. I to je jeden z důvodů proč jsem rozhodnutý zítra požádat Jamieho zda bych mohl být chvíli u nich. Cítím si jako nezvaný host, jako přítěž.

Vše na ráno mám již nachystané, přemýšlel jsem zda si jít sbalit své věci rovnou nebo počkat. Shawn a Amy mě určitě neodmítnou a nenechají na ulici. Jen ve mě byla stále malá naděje, že mě Liam chce. Jenže čím více se posouvala hodinová ručička k půlnoci tím více má naděje hasla až nakonec vyhlasla úplně. S těžkým srdcem jsem se rozešel do pokoje pro hosty.

V půli chodby jsem uslyšel bouchnutí dveří. Srdce mi začalo bít rychleji a já panikařil. Liam je doma. Rychle jsem zaběhl do pokoje pro hosty a potichu zavřel dveře. Schoulil se na postel a poslouchal jeho kroky. Ty vedly jako první do ložnice a následně se přibližovali k pokoji, kde jsem ležel. Jakmile se dveře otevřeli, zavřel jsem oči a pokusil se zklidnit svůj dech. S každým krokem k posteli se mé tělo třáslo víc a víc.

,,Ni?" Postel vedle mě se prohne a na zádech ucítím jeho velkou hřejivou dlaň.
,,Ano?" Zašeptám nazpátek. Liam si lehne za má záda a těžce si povzdechne.
,,Omlouvám se." Zašeptá to, tak že chvíli pochybuji o tom zda to vůbec řekl.
,,Proč?" Za co se mi omlouvá? Za to že o mě už nemá zájem? Za to se omlouvat přeci nemusí. Nikdy jsem nepochopil co na mě vidí a teď už to zřejmě nevidí ani on.
,,Zklamal jsem tě." Otočím se čelem k němu a zadívám se mu do očí.
,,Nezklamal, já ... Já to chápu. Nemusíš se mi omlouvat." Zakroutím hlavou a pousměju se. Vypadá unaveně a vyčerpaně. Od Jamieho vím, že i gang má nějaké potíže. Nejspíše to je tím.
,,Tak proč spíš tady? Proč už dva dny nejsi v naší posteli?" Jeho tón je lehce vyčítavý a můj pohled nechapavý.

,,Poznám, když jsem někde nevítaný." Řeknu to potichu, vyslovení těchto slov mě bolí víc než jsem si myslel, že je možné.
,,Cože? Nialle to není pravda. Chci tě tady, chci tebe." Posune se blíž ke mě a zvedne mi bradu, tak abych se mu díval do očí ve kterých vidím zmatení.
,,Opravdu Liame? Vždyť spolu nemluvíme, sotva se vidíme nebo spolu prohodíme dvě slova."

,,Slíbil jsem ti, že ho najdu a zabiju. To dělám, poslední týden urputněji než kdy dřív. Věděl jsem, že budeš chtít do školy a já ti slíbil, že bude do té doby mrtvý. To dělám celé dny, hledám ho." Cítím se jako idiot, byl jsem ublížený natolik že mi nedocházely pravé důvody jeho nepřítomnosti?

,,Ale... Já myslel, že ... Že tě už nebavím. Že mě tu nechceš." Vydechnu potichu se sklopeným pohledem.
,,Ah, Maličký to není pravda. Omlouvám se, nechtěl jsem aby jsi si něco takového myslel. Je to má vina, zanedbával jsem tě." Nabídne mi svou náruč, kterou mile rád příjmu. Je tak hřejivá a bezpečná jak si pamatuji.

,,Promiň Li. Jsem hloupý, myslel jsem si že mě nechceš a ty jsi přitom dokonalý jako vždy." Tentokrát je to Liam, kdo kroutí hlavou.
,,Nejsem. Zanedbával jsem tě, dovolil jsem aby jsi si myslel takovéto věci. Už se to nestane. Nemohu toho hajzla teď najít, ale budeš v bezpečí. Nepřiblíží se k tobě, o to se postarám." Ucítím jeho polibky ve svých vlasech a natočím k němu tvář. Poprvé to jsem já, kdo si vyžádá polibek. Týden mi byly odpírány a teď si je chci vychutnat za všechen ten promarněný čas.