Life with Criminal //Niam

8.kapitola

V prvních vteřinách jsem netušil co se děje, vše bylo tak moc rychlé. Prach a hluk mi úplně pomotaly smysly. Jamie reagoval rychleji než já. Ve chvíli kdy mě srazil k zemi jsem už tušil. Budova jde k zemi. Tohle jsem už viděl několikrát, jenže jen ve filmu. Měli jsme několik hodin, kde nám profesoři vysvětlovali jak je možné, že se budova zřítí. Co se děje s konstrukcí, jak se bortí zdi i jak to vypadá pro lidi uvnitř pokud tam někdo je. Nikdy by mě, ale nenapadlo že budu toho součástí. Nikdy by mě nenapadlo, že to budu já kdo bude ležet vyděšený na zemi, krýt se jak jen to jde a doufat že to přežije. Co se ještě může stát? Co vše mě v životě potká? Potom co jsem přežil útok otce jsme opravdu myslel, že už jsem v bezpečí. Respektive jsem si myslel, že jediné nebezpečí které mi hrozí je právě od otce. Od magora co běhá někde venku a čeká na první příležitost kdy mě zabije. Netušil jsem, že daleko větší nebezpečí mi může hrozit ve škole. Ve škole, která se na mě právě řítí. 

Jamie leží na mě, kryje mě tak svým tělem. Zoufale bych to chtěl být já kdo bude krýt jeho, protože ano má mě chránit, dostal to za úkol od Liama. Ale má mě chránit před otcem, ne před celou budovou! Nevím jak dlouho to trvá, přijde mi to jako nekonečné hodiny i když ve skutečnosti to jsou asi jen minuty nebo možná dokonce vteřiny. Potom co se ozval hluk a křik všech okolo je najednou všude ticho. Zvednu pomalu hlavu, prach je všude stejně tak jako suť. Vidím pár zhroucených zdí, několik lidí uvězněných nebo snad i mrtvých. ,,Jamie?" zatřesu s ním opatrně. Mám strach, že je další z těch co tohle nepřežijí. Nechci, nemůžu o Jamieho přijít. Je jako můj bratr a kdybych ho ztratil. Nechci to ani domýšlet. Jen ta myšlenka mi svírá hrdlo a vhání slzy do očí. Přijít o Jamieho by byla druhá nejhorší věc v životě, tou první je samozřejmě smrt mé maminky. Jenže tady by ta bolest byla srovnatelná. Prožil jsem s ním téměř celý život a neumím si představit že by najednou v mém životě nebyl. 

Už od chvíle, kdy mi řekl že vlastně pracuje v gangu jsem o něj pociťoval strach, větší než kdy dřív. Liam mě několikrát ujišťoval, že Jamiemu se nic nestane, nedostává nebezpečné úkoly protože ještě neumí vše. Neumí se bránit tak jako třeba Louis s Harrym nebo Shawn a ostatní Liamovi muži. Jamie je ještě dítě, stejně jako já. ,,Jamie." zkouším to zoufale znovu. Musí být v pořádku. Jemu se nesmí nic stát, ne kvůli mě, ne protože chránil mě. ,,Jsi v pořádku Ni?" ozve se konečně Jamie. Oddechnu si, úlevou vydechnu a rychle ho obejmu. ,,Bál jsem se." zamumlám potichu. ,,Nic mi není, neboj se. Co ty?" odtáhne se, aby mě mohl prohlédnout. ,,Nic ti není?" vyjeknu když vidím krvavou ránu na jeho hlavě. ,,To nic není. Ty jsi v pořádku Nialle?" Nezdá se mi to jako nic, má to hluboké, možná na dva tři stehy. Nevypadá to, ale že by měl otřes mozku nebo tak něco. ,,Nic mi není, jsem v pohodě." potvrdím mu. Nic mě nebolí, jen trochu bok od toho jak jsme spadli, jinak jsem ale v naprostém pořádku až to i mě udivuje. 

Jamie se ze mě zvedá a pomáhá mi na nohy. Rozhlížíme se kolem sebe. Vnější stěny stojí, je propadený strop z vrchního patra, zbořených pár vnitřních stěn, nevypadá to ale že by některá z nich narušila statiku budovy. ,,Co to sakra bylo?" zamračím se a koukám na díru ve stropě. Jsou vidět výztuže, dráty i trubky. Je to velká díra ta nevznikne jen tak. Dojdeme až pod ní a zadíváme se nahoru. Nevznikla jen tak, vznikla ve třetím patře. ,,Vidíš to?" vydechne Jamie. ,,Jo vidím." ve třetím patře hoří. Jsou tam vidět plameny. ,,Co to sakra bylo? Nahoře není žádná laboratoř." Nedává mi to smysl. Znělo to jako výbuch, exploze. Nahoře ale laboratoře nejsou, vlastně ve škole je jediná a to je tady v přízemí. Nahoře jsou učebny s IT technikou. Nejsem sice žádný specialista, ale vím že tam není nic co by mohlo vybouchnout. Tedy nemělo by tam být nic co by mohlo vybouchnout. Nedává mi to smysl. ,,Znělo to jako exploze, slyšel jsem jasně explozi." mračí se Jamie. Otočí se za křikem, kousek od nás.