Life with Criminal //Niam

3.Kapitola

Pozn. autora: Celá povídka je 15+, tady dávám speciální upozornění, kdo nemá rád násilí začátek i konec kapitoly přeskočí 

Jen co se zabouchly dveře čapl mě za vlasy a odtáhl na pohovku, na kterou mě hodil. 
,,Ne, ne prosím. Já za to nemůžu." Za vlasy mě vytáhne do kleku. 
,,Mě je úplně u prdele jestli za to můžeš nebo ne! Od Payna se budeš držet dál. Jsi můj a nepotřebuju, aby sem strkal nos. Rozumíš!" Zavrčí mi do obličeje. 
,,A-le o-on staví b-budovu co jsem na-navrhl." Vzlyknu. 
,,TAK ROZUMÍŠ?!" 
,,R-rozumím. U-už se to n-nestane." Přes slzy nevidím, jen se modlím aby mě dnes nechal být. Zbožné přání.

Triko mi vyhrne k ramenům a následně serve dolů. 
,,To teda nestane." Zasyčí a pásek se poprvé setká s mými zády. Vykřiknu bolestí a pokusím se odtáhnout. To byla chyba,protože další tři rány přijdou rychle po sobě a všechny tři kovovou karabinou. Křičím bolestí, vzlykám a prosím, mého otce ale nic neobměkčí. Deset ran, deset než přestane. Pěsti jsem zarýval do potahu pohovky, nohy mi bezvládně vysely na zem a mé vědomí se pohybovalo na samém okraji temnoty. 

Probrala mě ostrá bolest zad, když mi je otec polil alkoholem. Zmučeně jsem vypískl čemuž se on zasmál.
,,Aby jsi neřekl, že se nestarám. Teď vypadni." Opatrně jsem se postavil na vratké nohy a došoural se do koupelny. Voda na zádech pálila a štípala, ale je to to nejmenší zlo. Zmoženě jsem padl do postele s myšlenkama na Liama. Možná, kdybych mu o otci řekl. Říkal přeci, že by pro mě zabíjel. Jak moc špatné je si přát smrt vlastního rodiče? Zajímalo by mě co mu Jamie řekl, proč se zajímá zrovna o mě. Proč nejsme jako ti ostatní, které ošukal a odkopl? Čím jsem ho zrovna já zaujal? Natáhnu se pro telefon, abych si Liama vygoogloval, opravdu mě zajímá co se o něm píše. Pár článku jsem pochopitelně zahlédl, ale nevěnoval jim větší pozornost. Na telefonu mě ovšem čeká zpráva. 

Od: Jamie 
Choval se slušně? 

Pro: Jamie
Choval, zítra ti vše řeknu.

Od: Neznámé číslo 
Doufám, že jsi doma neměl problémy Maličký 

Na mé tváři se automaticky objeví úsměv. I když by nejspíše neměl. Liam Payne je dle všech, člověk od kterého bych se měl držet dál.  Problém je, že se s ním cítím dobře a v bezpečí, celkem ironie. 

Pro: Liam
Neměl, nic co bych nezvládl.

Od: Liam
Dobře, ráno tě vyzvednu o půl osmé. Sladké sny Maličký 

Pro: Liam 
Ok, dobrou noc 

S úsměvem na tváři, jako nějaký šílenec jsem usnul. Možná, že šílenec jsem, když chci dobrovolně trávit čas s tímto mužem. 

,,Ahoj Nialle." S úsměvem mě hned v chodbě přivítala Amelie, když jsem odpoledne po škole došly k Jamiemu. 
,,Ahoj teto." Oplatil jsem jí objetí, do kterého si mě hned vtáhla. Jen co mě propustila objala i Jamieho.
,,Budeme nahoře mami." Řekl Jamie a už mě táhl po schodech nahoru, kde má pokoj. 
,,Nebudeme se učit, že ne." Zaúpí hned co zavře dveře.
,,Dnes nemusíme." Lehnu si na postel a zadívám se do stropu. Už ve škole jsem mu musel vylíčit mé odpoledne s Liamem. Vůbec jsem se u toho neculil. Vůbec. A vůbec mě nemrzelo,když se Liam celý den neozval.Nejspíš má opravdu hodně práce. Jsem rád, že jsem se viděli aspoň ráno.

,,Ty Jamie, co vlastně obnáší Liamova práce?" Zeptám se po chvíli.
,,To by ti měl říct asi sám." Nervozně se ošije vedle mě.
,,No tak. Řekni mi něco." Udělám psí oči, kterým nikdy neodolá. 
,,Tak fajn, ale ne že mu něco řekneš." Povzdechne nakonec a posadí se.