Angel is Broken✔️

15.

Jason McCann PoV:

Zrovna jsme probírali další bezpečná opatření, kdyby se na nás Ripstorm sesypal a, že zatím nic nepřišlo.

,,Všude jsou naši muži." Pronesl Gabriel a zabodl prst do mapy, která ležela rozložená před námi na stole.

Otec uznale přikývl.

Rozhodl, že Jazmyn. Má sestra. By mohla dohlédnout na Claire, zblížit se a hlavně jsme měli jistotu, že má sestra nás nezradí.

Mobil v mé kapse u kalhot zabzučel. Možná jsem to zakřikl, když jsem si myslel, že Ripstorm nesebere odvahu nás napadnout.

Na obrazovce blikala zpráva od Jazmynina bodyguarda.

,,Pokoušela se utéct."

Vypl jsem mobil a silně jej stiskl v rukou.

Když se neodvážil starej Ripstorm, tak se to muselo vyrovnat tím, že jeho dceruška bude dělat zle.

Odstrčil jsem se od stolu i s židlí a schoval mobil do zadní kapsy.

Všichni v místnosti mi věnovali pohled, jako vždy.

,,Musím jít, Ripstormova dcera se pokoušela utéct." Jaxon mě následoval. Otec přikývl: ,,Dej jí co pro to a zdokumentuj to." Dodal za mými zády.

Spěchal jsem chodbou rychlou chůzí s Jaxonem v závěsu, snažil se být oporou.

Nasedl jsem do auta a sešlápl plyn, abych se odsud rychle dostal. Jax nasedal na motorku a mohl jsem jej vidět v zaprášeném pruhu ve zpětném zrcátku.

Krajina mi běžela v periferním vidění, jel jsem jako šílenec, mohu doufat, že jí ten kretén zachytil, nerad bych totiž strávil dnem hledáním.

S pískotem gum se auto zastavilo před vchodem do mého domu, vytáhl jsem klíčky a vypadl z auta do vteřiny. Dalších pět vteřin mi trvalo, vtrhnout do domu.

Abych našel může ve středních letech v drahém obleku postávat uprostřed místnosti a s mobilem, který si opíral o bradu.

Jazmyn se zvedla z pohovky a spěchala mým směrem.  ,,Prosím, neubližuj jí, byla to má vína, že jsem za sebou nezamkla." Spojila dlaně před svým obličejem a prosila mě.

Má vlastní sestra tu predemnou stála a prosila mě jako kdybych byl příšera. Neměl jsem náladu polevit na její požadavek, nedávalo by smysl, kdybych se nechal ovlivňovat mladší sestrou a co hůř, ženou.

Jaxon vběhl do hlavní místnosti s vlasy přilepenými k čelu z helmy.

Nechápavě se podíval mezi mě a naší sestru, než pochopil. Kývl jsem na něho, aby jí dostal z mé cesty pryč, zareagoval rychlým tahem k nám, přitiskl dlaně na její paže a plynule jí odtáhl z mého vidění.

,,Kde je?" Funěl jsem na bodyguarda mé sestry.  ,,Dole." Ukázal prstem na podlahu.

Otočil jsem se a zamířil ke schodišti vedoucí  do sklepa. Zuřil jsem.

Ale možná ani ne tolik na Claire Ripstorm, ale na všechno okolo mě, na jejího otce  za to co udělal, jejího bratra, který v tom jel s ním, snažili se držet svého anděla pod dozorem s nedostatku jistoty kdy zaútočím, svědomí starého parchanta jej prožere až na samotné dno, těším se až bude klesat v očích jeho mužů a co víc? V očích jeho dcery.

Dylan bude další na řadě, ukážu mu co mohl mít a nedostal to, dozví se jaké to je přijít o osobu, kterou tolik chtěl, její srdce nebude tlouct pro něho, už nikdy.

A milý Dakoto, jsi členem jako všichni ostatní, budeš trpět skrze svou sestru.

Zlomím tě anděli.

Vtrhl jsem do místnosti a uviděl anděla v rohu kamenném čtverci, její pravá ruka visela nad hlavou v železném okovu.

Nepřipouštěl jsem si to, až do včerejší noci, kdy se mé oči soustředili na magnetickou tabuli, Všude byla jenom ona, její vlasy, její úsměv a oči, které vás vtáhnou. Připadala mi krásná, dokonce i v zaplivaném sklepě byla jako supermodelka, skoro jako kdyby to doopravdy takhle mělo být.

Část mě, velmi malá část si začínala přát, abych pro ní existoval jenom já, aby ztratila důvěru v otce a bratra, já budu tím, který jí zlomí na padrť.

Ušklíbl jsem se na ní na což protočila oči, nebude to tak snadné jak jsem si myslel, ale naštvat se nenechám.

Uvidíme, tahle hra teprve začíná.