Angel is Broken✔️

32.

Claire Ripstorm PoV

Prohlížela jsem svůj odraz v zrcadle. Na venek jsem vypadala dokonale. Šaty mi perfektně padly a mé vlasy byly pečlivě upravené do noblesního drdolu ve, kterém bylo zamotané bílé zlato.

,,Bílé zjevení!" Konstatoval Dakota.

Zabodla jsem pohled do jeho očí v zrcadle.

,,Nepřeháněj, jen kus bílé látky a třpytu." Usmála jsem se.

Při jeho zkoumavém pohledu jsem dlaněmi uhladila látku před sebou, musela jsem zaměstnat mysl i ruce.

Dakota přistoupil a napřáhl paži, podala jsem mu ruku čímž jsem se bezpečně dostala z menšího stupínku.

,, Nemusíš mít strach z dnešního dne,"  spustil paži.  ,,Nemám strach." Prostestovala jsem, ačkoliv realita byla jiná.

Neměla jsem strach z toho, že si vezmu psychopatického zabijáka, ale měla jsem strach z toho co bude dál, jaký bude můj život v zajetí?

,,Já vím." Usmál se. ,,Jen jsem ti chtěl říct, že je všude kolem spousty našich ozbrojených mužů."

,,To mě mělo uklidnit?" Šťouchla jsem do něho s menším smíchem, který opětoval.

,,Mohlo by." Pokrčil rameny s arogantním úsměvem.

Do místnosti vstoupil táta.

Jeho maska zmizela z tváře a on se usmál. 

,,Můj bože, Claire. Vypadáš úchvatně."

Vděčně jsem se pousmála.

,,Děkuji."

Dakota se posadil na smetanově bílé křesílko a odlil trochu whiskey.

,, Dám si s tebou Dakoto." Ozval se táta.

,, Možnost jak se napít, že." Smála jsem se.

Se smíchem cinkly skleničky.

Na malý moment jsem zapomněla co mě za pár minut čeká.

Ozval se klepot na dveře salónku, obřad, hostina i poté ubytování se bude konat na stejném místě pro lepší bezpečnost, takže možnost bouračky se vyloučila.

Dakota se přesunul ke dveřím a otevřel je.

,,Je čas!" Zaslechla jsem v pozadí.

Dakota zavřel dveře a přetlumočil nám informaci ještě jednou. Otec přikývl a dostal se na nohy.

Vyměnila jsem si pohled se svým bratrem, zdálo se to jako naposledy.

Hodně štěstí naznačil rty, kývla jsem.

,,Tak půjdeme na to." Pronesl táta, jako kdyby se jednalo o nějakou ledabilou akci.

Dakota opustil místnost a zanechal nás osamotě.

,,Jdeme na to holčičko, zvládneme to." Lehce se pousmál a pak udělal něco co bych nečekala, polibek na čelo.

,,Hodně štěstí drahoušku." Přikývla jsem neschopná slov.

Přetáhl mi závoj přes tvář a nastavil rámě.

Zavřela jsem oči a napočítala do pěti, až jsem si byla jistá, že jsem zahnala slzy. Dali jsme se do kroku.

,, Vypadáš doopravdy nádherně, Dylan na tobě nechá oči." Poslední věta, kterou jsem slyšela než jsme vyšli do venkovní uličky.

Nahodila jsem svůj falešný úsměv a přitiskla se blíž k tátovi.

Zírala jsem před sebe a přesto se snažila rozeznat tváře lidí, kteří stáli u uličky. Znala jsem jich pár ať už rodina či přátelé.

Na konci laviček seděla má matka společně s Dylanovými rodiči a Dakotou, který mě propaloval pohledem, uvažovala jsem nad tím, že ho pohledem požádám o pomoc, ale pak jsem si vzpomněla na otcova slova.

Když jsme se zastavili před menšími schody na mini pódium, sebrala jsem veškerou odvahu, kterou jsem měla a vzhlédla na svého snoubence.

Vypadal vysoce na tom pódiu a elegantně v uhlově zabarveném obleku s černou košilí a bílou kravatou.

V rychlosti jsem zmáčkla otcovou paži, než mě předal Dylanovi.

Ruku v ruce jsem vystoupala schůdky ke svému snoubenci a farářovi.

Úmyslně jsem se snažila držet motoriku svých rukou, aby se neklepaly. Vzhlédla jsem mu do očí, když se snažil odhrnout závoj z mého obličeje. Byla jsem pyšná na to jak silná jsem byla.

Před sebou mi problikl obraz Jasonovy tváře a v ten moment jsem se přistihla jak se usmívám, nefalšovaný úsměv za celý den.

Vyhnala jsem z hlavy, kteroukoliv myšlenku na něho a snažila se vrátit do reality.

Úplně jsem přeslechla všechna přikázání z evangelia. A dostala se k ano.

Váhala jsem zda neutíkat, ale bylo mi to k ničemu, pokud bych měla štěstí dostala bych se na konec uličky.

,,ano." Řekla jsem slovo, které mělo znít ne, nikdy, nechci.

,,Dejte si první manželské políbení."

Dylan se nahnul mým směrem a přitiskl své rty k těm mým. Nestačila jsem zareagovat, ale stalo mě to všechny zbytky sebeovládání, abych neuhnula.

Poté už mě vedl uličkou do vedlejší budovy, kde jsme se usedli ke stolu, přesněji do jeho čela.

Nedocházelo mi, že už se nejmenuji Ripstorm, ale Meldwik.

,,Claire Meldwik." Poblahopřálo nám spousty lidí.

,, Nyní moje žena." Naklonil se Dylan mým směrem a zašeptal.