Angel is Broken✔️

24.

Claire Ripstorm PoV:

- o dva měsíce později -

Jason přirazil mé tělo ke zdi a spletl prsty dohromady, nastiskl je nad nás o zeď. Mohutný trup se přitlačil na mé tělo čímž jsem byla omezená na pohybu.

Zuřivě mě líbal a sem tam zavlnil boky ve snaze, otřít se o můj střed.

Tichou Místností se nesl zvuk našich nepravidelných dechových frekvencí a mlaskání od polibků.

Najednou se odemně odtrhl čímž osvobodil mé tělo a ruce, popadl lem mého trička a přetáhl mi ho přes hlavu, byla jsem zvyklá na jeho zrychlené chování. Nečekala jsem a udělala totéž s jeho tričkem.

Znovu se přiblížil a jeho teplé dlaně se obtočily okolo mých boků na má žebra.

Ve stejnou chvíli jsme se na sebe usmáli a já věděla, že je něco špatně.

Už jsem se cítila pohodlně v Jasonově přítomnosti a neměla jsem důvod utíkat od něho, jeho teplo a vůně byli každým dnem ostřejší a silnější pocit motýlků v břiše mě dělal naivní.

***

,,Zítra ráno si pro tebe přijede tvůj otec a bratr." Řekl jakoby nic, když jsme leželi, nahý vedle sebe pod huňatou dekou.

Krev mi ztuhla v žilách, když jsem si uvědomila co to znamená.

Konečně uvidím svojí rodinu a vrátím se zpět do svého života, ale na druhou stranu je Jason další součást mého života.

,,Nezapomeň však na to, že už nikdy nebudeš jako dřív, patříš mi." Promluvil do chodu mých myšlenek a posadil se.

Připadala jsem si jako opařená, tolik zrady, kterou má rodina odemně zažila. Sunul se k okraji postele a spustil nohy dolů. V očích mě štípaly slzy, tohle byl hořký konec.

,,Nepatřím ti Jasone." Dostala jsem ze sebe s klidem v hlase za což jsem se pochválila, dostala jsem se do sedu a přitlačila si přikrývku ke krku.  ,,Uvidíme, kdy se vrátíš." Zamumlal tiše a začal na sebe dávat oblečení.

Poté zmizel ze dveří a zamkl mě, což dlouho neudělal, opět jsem se cítila jako vězeň ačkoliv jsem jím byla, vztek se mnou vařil už jen za tu opovážlivost si myslet, že já se budu na někoho vrhat, to jsem neměla v povaze.