Angel is Broken✔️

16.

Jason McCann PoV:

Pořídil jsem fotografii přivázané Claire a vrátil se do obývací místnosti. 

Jazmyn seděla na pohovce, předkloněná při čemž její vlasy spadaly přes její obličej, dlaně přitlačené k tváři, vzhlédla, když jsem vešel. Dávala mi pohled plný očekávání a smutku, mlčela protože věděla, že by to u mě nemělo sebemenší smysl. 

Jaxon stál naproti ní a pohledem kontroloval bodyguarda, kterého jsem propálil pohledem. 

Je jasné, že Jazmyn za nic nemohla, byla ženou a té bylo dovoleno udělat chybu, pokud se netýkala zrady. On byl mužem v domě a měl je na starost obě dvě. 

Mírné chvění těla, které se snažil zamaskovat, ale mému oku nic z toho neuniklo. Rukou jsem mávl na Jaxona, který vytáhl Jazmyn na nohy a vyvedl jí ven z tohoto bytu. 

,,Měl jsi je na starost." Obrátil jsem se plně k němu. ,,Nevěděl jsem, že by mohla utéct z pokoje a z domu přeci neutekla." Polkl a na jeho čele vyrašil jemný povlak potu. Otec vybral pro svou dceru velice slabého vojáka. ,,To ti přidává na štěstí, jinak by tohle celé mělo opravdu špatnou dohru."  Rychle přikývl na mou větu. Pošlu zprávu otci, ten se s tímhle chlapem vypořádá a já si ním mazat ruce nebudu. 

,,A teď vypadni a odvez mou sestru domů." Štěkl jsem rozkaz a on jako poslušný psík běžel ven. 

Vyšel jsem schody do své ložnice a připojil mobil ke svému notebooku, abych mohl nahrát fotografii a připojit pár motivačních písmenek k mé zprávě. 

Odeslal jsem email Ripstormovi a mému otci, aby viděl jak věci pokročili. 

***

,,Neměla by něco dostat k jídlu?" Broukl Jaxon, když se kroutil na koženém křesle s nohami přehozenými přes loketní opěrku, soukající si již několikátý kousek sýrový pizzy do úst. 

Zamračil jsem se a narovnal se do zpřímeného sedu na pohovce. Odložil jsem lahev od piva na stolek.  

,,Za její útěk by jsi jí dal něco k jídlu?" Zkroutil se mi úsměv: ,,Nějak jsi vyměkl můj bratře." Střelil jsem mu ďábelský úsměv. 

Pokrčil rameny a přehodil nohy zpět, nacpal si do pusy kůrku a popadl čistý talíř ze stolu, aby mohl nandat dva kusy pizzy.  Následoval jsem jeho vysokou formu, tím že jsem se taktéž dostal na nohy. ,,Nezapomínej na čí straně opravdu jsi." Zasyčel jsem a vytrhl mu talíř z rukou. Linka na jeho čele se zkroutila k zamračení, oči měl zuřivé. 

Znovu jsem se ušklíbl, miloval jsem boj, ale ne s mým bratrem.

,,Vždycky jsem byl na naší straně, nehraj si na všemocného Cápa, ta holka nikomu neublížila, slouží pouze jako pitomá páka, copak si to v té své hloupé hlavě neuvědomuješ?" Zvýšil hlas. 

Mlčky jsem ho pozoroval s vyzdviženým obočím, které jej mělo spíše vyzvat k další hádce nebo boji, stále s talířem v ruce. 

Pokroutil na mé gesto hlavou, popadl helmu, koženou bundu a zmizel z baráku. 

Možná si neuvědomil nyní on, že tu budu sám s Andělem, kterého tolik chrání.

Claire Ripstorm PoV: 

Myslel si snad, že mě poníží pořízeným obrázkem v takovém to stavu? Ani náhodou, byla jsem stejně silným bojovníkem ve válce jako on. 

Už při myšlence na můj únos vyvolal hádku, to já budu kopat do jeho odříznuté hlavy. 

Zmrzlý sklep, který smrděl plísní byl mnohem horší než ten předešlý. Má pravá ruka visící nad mou hlavou postupně přicházela o krev, okov upevněn okolo mého zápěstí bolestivě utažen. Oči sledovali ruku, nevzdám se. 

Otec by nikdy nedovolil, aby semnou bylo takto zacházeno.

Oči sklouzli na levou ruku, zvedla jsem jí do úrovni mých očí, prohlédla si několika karátový, zásnubní prste, z lehkého stříbra, upraven přesně na můj předposlední prst. 

Milovala jsem jeho lehkost, možná mě Dylan nechtěl uvěznit ve zlaté kleci, možná bych měla volnost jak naznačoval prsten. 

Dveře zarachotili a následně se otevřeli. 

Nevěnovala jsem jim svou pozornost, stále jsem zkoumala věc, která mě svírala jako okovy na druhé straně. 

,,Trpíš steskem nad ztrátou svého snoubence?" Prohodil jízlivě, takhle otráveně snad nikdy nezněl, tedy od té doby co ho znám. 

Sklonila jsem paži do svého klína, můj pohled nejprve upoutal talíř v jeho ruce a pak jeho kamenný výraz. 

,,Ten kdo je milován má osobu, které se vždy stýská, jakmile jsou spolu, jsou šťastní." V jeho tváři se mihl lesk.  ,,A žili spolu šťastně až do smrti, že?" Uchechtl se s arogancí a popošel pár kroků směrem ke mně.  ,,Tebe se to holt netýká." 

Jeho výraz mi dal jasně najevo, že jsem tenhle souboj nevyhrála, měl opět navrh, porazil mě tou nesmyslnou a ohranou větou z pohádek, jenomže toto nebyla poslední šance. 

,,Já narozdíl od tebe jsem svým vlastním pánem, nepotřebuji mít stesk po svém páníčkovi, který by mě šel ven vyvenčit."  Zasadil poslední úder a chystal se jít ke dveřím.

Talíř ležel vedle mého těla, dva kousky pizzy, v nic lepšího jsem ani doufat nemohla. 

Nevěděla jsem, jak s tímto mužem mám zacházet, stranila jsem se mužům, kromě Dylana.

Flashback

Paže se natáhla k mé tváři. Poprvé se jeho konečky prstů zlehka dotkly mé tváře, než se přemístili, aby zlatavý, čouhající pramen byl opět perfektně zahlazen za mé ucho. 

Vše v mém životě muselo být perfektně nalajnované.

Dylan byl hezký muž, ale já byla příliš mladá.

EndoffFlashback