Angel is Broken✔️

33.

Claire Ripstorm PoV (Meldwik)

První tanec po přeplněném obědu byl věnován ženichovy a nevěstě.

Tanec byl obvykle uvolňující, když jsem tančila sama pro zábavu a pro očištění myšlenek.

Ale teď jsem tančila se svým manželem na své svatbě.

Ruce se mi třásly při zmíňce naší první společné noci. Noci kdy si novomanžel nárokuje tělo své novomanželky. Nechutila se mi představa, že by na mě někdo než Jason sahal.

Byla jsem pošpiněna cizím mužem, takže se párkrát ozvalo, že tato svatba bude skandálem.

Další tanec byl věnovaný mému otci, poté tchánovi a mému bratrovi.

,,Vypadáš napjatě." Pronesl Dakota tiše do rytmu ploužáku.

Polkla jsem a rozhlédla se nenápadně kolem sebe, abych zjistila kdo se pohybuje v našem okolí.

,,To je klam." Odpověděla jsem.

Nechtěla jsem stresovat mého bratra z pocitů, které jsem cítila uvnitř sebe.

Mé oči zachytili mého manžela, skoro jsem toho může neznala. Mluvil s pár kapitány a po očku sledoval můj krok.

,,Ale není," Dakota s námi otočil. ,,Znám tě jako své boty, sestřičko." Musela jsem se usmát, opravdu mě do jisté míry znal.

,,Mluvil jsem s Dylanem, pokud se necítíš na dnešní večer, do ničeho tě nutit nebude." Jeho slova mě uklidnila, ale zároveň vyhnala červeň po mé tváři. ,,Dokážu si s ním poradit." V jeho očích se zaleskla zlost, vsadila bych se, že jsem použila špatná slova, vždycky ten hřích bude v mé mysli. ,,Zabiju ho pokud udělá něco co ti ublíží."

Tančili jsme dál, ale hudba se chýlila ke konci.

,,Mimochodem vypadáš jako svatý anděl, lidé na tebe zírají se závistí v očích." Ušklíbl se a pustil mou ruku po tanci.

Věděl jak mi popohnat sebevědomí, ale dnes to tak nefungovalo.

Společně jsme se vydali ke stolu u, kterého seděl náš otec s matkou a klábosil s Dylanovými rodiči.

Posadila jsem se s pomocí Dakotovi a sledovala jak obchází stůl, aby se také posadil.

Najednou se u mě objevil Dylan, v rukou držel dvě vysoké sklenice naplněné vínem.

,,Pro tebe, Claire." Řekl odměřeně, převzala jsem si svůj pohár. Usadil se vedle mě a jeho výraz byl na malý moment zaražený než sklouzla zpět nepříjemná maska.

Naklonil se blíž ke mně a zašeptal mi do ucha: ,,Proč jsi nepočkala na mě s návratem ke stolu?" 

Hloupě jsem pokrčila rameny, věděla jsem, že se to pro dámu nesluší, ale Jason ze mě vyrval poslední zbytky slušnosti, no možná se ještě nějaké našly.

Dylanův otec náhle přerušil konverzaci s mým otcem a začal se věnovat nám dvěma. 

,,Takže, když jsme si tak pěkně rozuměli ohledně svatby, kdy můžeme očekávat naše vnoučata?" Bílek mi při této otázce cestoval po krku, červeň se hrnula po krku a žaludek se zvedl. 

,,Otče, chtěl bych si Claire užít chvíli sám pro sebe, než budeme mít děti." Z Dylanových slov mi bylo snad ještě více špatně než doposud, Dakota střelil po Dylanovi vražedný pohled, ale teď už s tím nemohl nic udělat. 

,,Dylane! Nástupce je důležitý pro naší rodinu." Vložila se do řeči i Dylanova matka, Destinny protočila na její slova očima. 

*****

Chýlilo se k půlnoci, když jsem dopíjela svojí poslední sklenici vína za dnešek asi třetí, poprvé kdy jsem pila něco alkoholického. Ozval se křik, že bychom se s Dylanem měli odebrat do naší společný ložnice. 

Udělalo se mi mdlo a hlava se zamotala. 

Dylan natáhl ruku mým směrem: ,,Splníme jim tu žádost, ne?" Vyzívavě se na mě ušklíbl. Přikývla jsem a přijala jeho nataženou ruku. Rychlým pohledem jsem přelétla po mém bratrovi o znak nějaké prosby, nevydržela jsem být silná. 

Dylan mě vedl přes taneční sál na chodbu, která byla spojená do vedlejší chodby na hotel ve, kterém budeme spát. Dakota se také zvedl od stolu a na malý moment to vypadalo, že mě zachrání z téhle pasti, ale otec jej zastavil.  

Dostali jsme se do druhé budovy, kde jsme narazili na koberec. Dylan před schody udělal něco nečekaného, zvedl mě do náruče a přenesl přes schodiště až před naše apartmá, vykřikla jsem zděšením, protože jsem to nečekala. 

,,Vcházíme jako manželé." Zašeptal vášnivě. 

Polkla jsem při přecházení prahu do naší ložnice. 

Postavil mě na nohy před obrovskou postel a vydal se zavřít  a zamknout dveře. Z nervozity se mé dlaně začly potit jako zběsilé. 

Otočil se ke mně. 

,,Pokud se necítíš, tak si můžeme jenom tak lehnout a popovídat si, poznat se." Usmál se. Viděla jsem v jeho očích, že jen povídat si nechce, ale doufala jsem, že výhružka Dakoty s ním něco udělala. 

Váhala jsem, nechtěla jsem s ním trávit noc, natož celý zbytek života. Do očí se mi tlačily slzy, přiblížil se a já ucouvla. 

,,Nemusíš se mě bát, nic před tvým souhlasem neudělám." Možná nepochopil důvod mého chování, uvědomila jsem si, že si myslel, že za všechno může Jason, svým způsobem může, ale strach to nebyl. 

*

Probudila jsem se na zvuk šumu ze sprchy, porozhlédla jsem se po prázdné místnosti, peřina vedle mě byla zmuchlaná podemě, žádný noční akt nebyl, díky bohu. 

Šum utichl, přešla jsem si dlaněmi přes obličej a prohrábla si vlasy ve snaze je nějak upravit po noci při, které se nedalo usnout. 

Dveře se otevřely a v nich stál Dylan s ručníkem kolem pasu. 

,,Jsi vzhůru, super. Můžeš se rychle obléci ať stihneme snídani s rodinou a můžeme vypadnout odsud, mám ještě nějaké schůzky, které jsou neodkladné." Přikývla jsem a odhrnula peřinu ze svého těla.

Popadla jsem jednoduché šaty se sukní ačkového střihu a proklouzla kolem svého manžela do koupelny, kde jsem přecvakla zámek na což jsem zaslechla úchecht.