Angel is Broken✔️

35.

Claire Ripstorm (Meldwik) PoV:

Naše auto projelo udržovanou příjezdovou cestou, která byla vydlážděná a obklopená velkými, okrasnými kameny. Auto se zastavilo před renovovanou starší stavbou, která vypadala jako nová. 

Dylan mi věnoval měkký pohled: ,,Vítej doma." Zamrazilo mě a žaludek udělal kotrmelec, ale i přesto jsem dokázala udržet úsměv na rtech. Následně vystoupil a obešel kapotu, otevřel mi dveře a napřáhl dlaň. Přijala jsem jí a s jeho pomocí se dostala ven z auta. 

Rostliny okolo parkovacího místa a domu byli nádherně rozrostlé, doufala jsem, že takhle to vypadá i na zahradě. 

Dylan popadl naše zavazadla, ale jenom pár znich, protože zbytek už na mě čekal uvnitř.

Šel napřed a já se táhla za ním. 

Vešli jsme do domu, Dylan odložil zavazadla a vedl mě hlouběji do prostoru. Z venčí dřevostavba a uvnitř moderní nábytek, tedy až na starší krbová kamna, která i  tak vypadala udržovaně. 

,,Jak tě napadla takováhle kombinace?" Usmála jsem se. Nemusela jsem ani říkat o čem mluvím. ,,Mám rád od každého trochu, navíc rád se starám o starší věci a dělám z nich nové."  To vysvětlovalo mnohé, třeba si nechával v záloze i pár postarších vojáků.

Jeho auta byla oproti domu vždy moderní a rychlá, takže to budilo matoucí dojem. Ovšem můj nový domov mě příjemně překvapil.

,,Abych nezapomněl, tvé věci jsem stihl přestěhovat do ložnice, ale něco do pokoje pro hosty, tedy bývalého pokoje pro hosty, teď je to tvůj pokoj." Překvapila mě jeho slova, že budu mít v tomto domě i kousek soukromí.

,,A tohle je Bianca, tvá nová služebná a naše hospodyně." Ušklíbl se, když mi představoval paní ve věku čtyřiceti let, byla mladší než naše předešlá hospodyně, ach jak ta mi bude chybět.

,,těší mě. Jsem Claire." Představila jsem se s natahnutím ruky.

,,Už se znáte, tak super." Popadl klíčky od auta. ,,Jdu teď na schůzku, netuším kdy se vrátím, možná pozdě v noci." Věnoval mi pohled a šel ke dveřím, jenže se vrátil a vtiskl mi pusu na čelo.

Když zmizel, tak jsem se cítila ještě víc prázdně.

,, Nepotřebujete s něčím pomoct slečno?" Zeptala se Bianca a do mě vjela zlost, že mi vyká. ,,Prosím, jsem Claire a ne slečna." Snažila jsem se o co nejvíc vřelejší úsměv, zarazila se, ale nakonec pochopila.  ,,A myslím, že si půjdu vybalit své věci, ale poté bych byla vděčná za vaši přítomnost." Usmála jsem se a ještě se zeptala na to, kde je vlastně ta ložnice.

Vydala jsem se po schodišti a otevřela druhé dveře na levo, kde byla ložnice.

Pokoj byl zařízen v bílé barvě a nábytek byl v tmavém dřevě, skvělý vkus měl Dylan, to se mu muselo nechat.

Na komodě stál rámeček s jeho mladší sestrou Destinny.

Klekla jsem si k první krabici a podívala se co v ní mám, objevila jsem pár kusů oblečení a hned se je snažila vybalit, objevila jsem šatnu a dokonce i osobní koupelnu.