life of orphan kid

VI.

Vyšší se lehce zasmál čímž překvapil oba chlapce v místnosti "huh? To byl smích co jsem od tebe právě slyšel?" zeptal se překvapený Tomura a Izuku stejně překvapeně kývl na souhlas. Chlapci se ještě nějakou dobu bavili než zaslechli zvonek který oznamoval snídani, společně se tedy vydali do jídelny kde na ně čekalo nemilé překvapení, Bakugo se pral s Dabim, boj už musel probíhat nějakou dobu podle toho jak oba vypadali. Zelenooký zakroutil hlavou, zavrčel a šel k oběma dvěma přímo v momentě kdy se Bakugo chystal znovu praštit Dabiho, ránu jak jinak dostal Midoryia ale nijak to s ním nehnulo, podívala se na blonďáka smrtícím pohledem a celá jídelna se začala topit v tichu. Zelenovlasý si protáhl krk až mu v něm křuplo a vyzval Bakuga beze slova ať na něj zaútočí, červenooký neváhal a napřáhl se, Midoryia to čekal takže ho chytil za zápěstí a podkopl mu nohy ale Katsukimu se povedlo ho stáhnout sebou na podlahu. Plány mu úplně nevyšly jak chtěl protože Izuku upadl přes něj vědějíc že má stejně navrch, dostal staršího přesně do pozice kam chtěl a bez nějakých emocí se mu díval do očí. Celou jídelnou se ozval vyděšený výkřik od většiny přítomných když se v Izukově ruce odnikud objevil nůž který mířil Bakugovi přesně na krk "vážně se se mnou chceš prát Bakugo? Myslím že jsem ti už několikrát dal lekci že to dělat nemáš nebo chceš další?" pozvedl obočí mladší a zle se usmál čímž vyvolal další vlnu paniky ale ani jeden z bojujících chlapců to nezaznamenal, zděšený blonďák začal kroutit hlavou ať ho menší nechá být. Izuku se z něj tedy zvedl a nůž zmizel odkud přišel stejně rychle jako se objevil, modrovlásek přiběhl k vyššímu a objal ho "jsi v pořádku?" ptal se hnedka ustaraně, Midoryia se lehce pousmál, zvedl menšímu hlavu a věnoval mu jemný polibek na rty "jsem neboj se, nedostal ani šanci mi ublížit" Tomura si ulehčeně oddechl a objal vyššího kolem pasu "to jsem rád" zamumlal nižší, ale pak znovu zvedl hlavu a prohlédl si zelenovláskův obličej, trochu se zamračil když jsi všiml červenající rány od staršího, jemně se jí dotkl prsty až vyšší cuknul hlavou "to ti pak schladíme" rozhodl starší a položil si hlavu zpátky na rameno mladšího, ten nic nenamítal ale za chvilku se odtáhl s tím aby si šli dát snídani na což modrovlásek s radostí přistoupil. Opět si sedli ke stolu až úplně v rohu kde byli odstrčení od ostatních.

Kolem poledne procházel Tomura sám chodbami sirotčince když narazil na Bakuga "říkal jsem ti ať se držíš stranou od Dekua" řekl mu trpce, modrovlásek si vzdorně založil ruce na hrudníku a zamračil se "a kdo jsi aby jsi mi říkal s kým se bavit a s kým ne, pokud se s ním chci bavit udělám to" odsekl mu rozmrzele Shigaraki. Katsuki jen protočil očima a radši ho nechal být, nechtěl riskovat že by si ho Deku přišel podat že ublížil jeho mazlíčkovi, prošel kolem něj a strčil mu do ramene aby starší uhnul, Tomura na to nereagoval a zamířil do svýho pokoje, kde podle očekávání byl Izuku a Dabi, vyšší mu chladil rány a cosi si mumlal pro sebe ne úplně spokojeně, modrovlásek si Sedl za zelenovláska a objal ho kolem pasu. Pozoroval Dabiho před ním který ho pozoroval nazpátek "už několikrát jsem mu řekl ať s tebou přestane bojovat ale on ne" zavrčel Midoryia, odložil hadřík vedle sebe na postel a opřel se o Shigarakiho za ním "on se srovná možná ještě" nadhodil starší ve snaze zlepšit svému příteli náladu, ten jen zakroutil hlavou a jal se chladit si místo tam dostal tu ránu "pochybuju, Bakugo je Bakugo, ten se nezmění" menší si povzdechl, nevěděl co říct aby mu zlepšil náladu, Dabi se za chvilku zvedl a s chabou omluvou opustil místnost, Tomura si sedl před Izuka aby na něj viděl a tu ránu mu chladil sám "nemusíš všechno dělat sám, je tu hodně lidí co ti pomůžou kdyby šlo něco špatně, mezi nima jsem i já" pronesl tiše modrovlásek, Midoriya přikývl trochu a hladil menšího po ruce kterou měl Tomura na jeho obličeji, ten se jen pousmál a druhou rukou mu trochu prohrábl vlasy ve snaze je srovnat nebo dostat z obličeje vyššího což se ovšem nepodařilo. Shigaraki to teda neřešil a tiše chladil vyššímu to místo. "chci odsud utéct" pronesl Izuku po nějaké době ticha, Tomura k němu zvedl pohled a chvilku rozvažoval slova než odpověděl "mohli bychom k mé babičce.. Možná jí to nebude vadit" Midoriya pozvedl obočí "my?" modrovláska to trochu zarazilo "nebo chceš snad utéct sám? Bez nikoho?" nedal na sobě znát své rozrušení a zklamání co mu tato zpráva přinesla. Nějakou dobu bylo ticho než zelenooký znovu promluvil "ano měl jsem v plánu utéct sám, nejspíš to byla chyba ti to říct" na to se rudooký zvedl beze slova a opustil místnost, nechtěl aby jeho přítel viděl jeho emoce v tento moment. Zamířil si to za dívkou která mu pomohla před pár dny, za Urarakou. Zaťukal na její dveře a počkal než děvče otevře, zmatená dívka ho pustila dovnitř s dotazem co se děje a co ho za ní přivádí. Poprosil jí aby o něm neříkala Dekuovi I kdyby se na něj ptal a pověděl jí všechno, zklamaná dívka si přisedla k němu na postel a snažila se chlapce uklidnit a zvednout mu náladu což se jí nakonec podařilo pár vtipy.

Tak.. Další kapitola je venku, pokusím se co nejdříve vydat další

Nobody