life of orphan kid

II.

Tomura se zvedl a zeptal se děvčátka, kde by našel Dekua. Děvče mu odpovědělo ať vyjde na chodbu, jde rovně na první rozcestí, zatočí doprava a zaťuká na třetí dveře od konce, poděkoval a šel naznačeným směrem. Když se tam dostal, zaklepal a vešel dovnitř, na podlaze ležel onen zelenooký chlapec a nevnímal okolí. Modrovlásek nejistě přešlápl mezitím co se druhý hoch zvedl ze země a postavil se čelem k druhému "takže..." začal nejistě Tomura a pohlédl Izukovi do očí "nic moc, tamto je tvoje postel a mám svoje pravidla aby jsi přežil pobyt na pokoji se mnou, 1. Nestarej se o mě a moje záležitosti, 2. Drž se dál od mých věcí a mé postele a 3. ... Poslouchej co ti říkám, protože se to rozhodně nebude dít často" pak se zelenooký otočil a stočil se do klubíčka čelem ke zdi. Tak... Tenhle kluk je něco... "Uh... A ty... Jsi tu jako šéf?" neodpustil si chlapec otázku, druhý jen pootočil hlavu a pak se nepatrně usmál "měl bych být... Jenže mě tu málokdo respektuje" chlapec podruhé otočil hlavu ke zdi a přes hlavu si přehodil polštář. Nesnášel když musel dělat něco takového a navíc teď měl v pokoji kluka, který se s největší pravděpodobností bude snažit přijít na to co se s Izukem děje a proč. Na dveře se ozvalo klepání a hlas "Deku? Musíme si promluvit" zelenooký se se zavrčením zvedl a pootevřel dveře "co Dabi? Nemám teď náladu" promluvil hoch a modrovlásek si všiml osoby se kterou jeho spolubydlící mluvil, chlapec měl skoro černé vlasy a tyrkysové oči, mohl být tak o dva nebo tři roky starší než Izuku i když Tomura nevěděl kolik přesně Izukovi bylo, vypadal že mu bylo kolem 15ti let ale těžko říct jak starý doopravdy byl. Tomura sám měl věk 17ti let. "budeš muset něco dělat, protože Bakugova parta dnes zbila toho nového i když se je Uraraka snažila zastavit" pronesl černovlásek a založil si ruce na hrudi. Tohle Izuku nesnášel, řešit Bakugovu partu složenou z těch nejhořších tady. "fajn budu s tím něco dělat, a teď uhni" zavrčel Izuku a vystrčil černovláska ze dveří a sám vyšel na chodbu. Tomura čekal že Dabi půjde s ním, ale místo toho vstoupil do pokoje, chvilku na sebe jen koukali a pak černovlásek znovu promluvil "máš dost štěstí, jsi zatím jediný koho je ochotný bránit" černovlásek pokrčil rameny jako by to nic nebylo, ale bylo v tom něco jiného "no možná vím něco co ostatní ne a proto se mě ještě nezbavil" odpověděl Shigaraki k Dabimu, oba na sebe jen zírali než se ozvala exploze a oba se rozběhli za zvukem. Vycházel z jídelny a když se tam dostali, blonďák ležel na zemi, jednu ruku skroucenou za zády a druhou zakleknutou kolenem zelenookého, který mu ještě druhým kolenem klečel na páteři, oba měli drobné ranky ale nic vážného "říkal jsem že pokud se dotknete toho nového, budete se mi zpovídat a co jsi udělal? Napadl toho nového!" to už byl zděšený i blonďák, nejen celý zbytek obecenstva.
______________________________________

Okay, pokud tohle někdo čte, napište mi prosím názory do komentářů, dost mě zajímá co o tom řekněte, vážně. A sory že tahle kapitola je krátká. Bude tohle vůbec někdo číst? Každopádně pokud máte nějaký připomínky či chcete abych něco změnila, dejte mi vědět, budu ráda za každý názor. Mimochodem, tohle je orphanage AU (originální asi? Snad) a kdo se chce inspirovat, aspoň mě označte, díky moc. Deku girl