life of orphan kid

I.

Izuku ležel na zádech ve své posteli v nevelké místnosti a čekal než se něco stane. Předešlý večer zaslechl že jim přibude další kluk. Skvělý... Další co mě bude mlátit, supr... No aspoň že mám stále ty nože z kuchyně. Zamyslel se chlapec a opřel se o zeď, v jeho pokoji byla ještě jedna postel mimo té jeho, dva malé stolky u každé z postelí a každá postel byla umístěna v jednom rohu stěny proti dveřím. Bylo více než nad slunce jasné, že nového kluka dají k Izukovi do pokoje, protože žádný nebyl volný a když jo, děti bydlící v něm si dost brání své teritorium. S Izukem nikdo být nechtěl, protože kluk neměl quirk jako všechny ostatní děti a tím pádem se předpokládalo, že není schopný žádného boje což nebyla tak úplně pravda, Izuku byl velice schopný v boji nablízko a také dobře střílel z luku a pistole. Upřímně, dejte mu do ruky třeba brokovnici nebo normální pistolku a on vám trefí cíl na 250 metrů a sniperka? Klidně i 5 kilometrů, to samý i s lukem nebo kuší a dost vás překvapí, ale teď zpátky do příběhu. Izuku se posadil na kraj postele a zvedl se, měl dost zřetelné kruhy pod očima, monokl starý dva dny a obě zápěstí skoro až po lokty pokryté malými rankami od nožů. Začal chodit po pokoji a kousal se do rtu. Pár sekund později slyšel zvonek a dupot ostatních dětí na chodbě. Počkal než se to uklidní, oblékl si černou mikinu a pak se vydal do jídelny taky. Vzal si snídani v podobě chleba se sýrem a sedl si do nejodlehlejšího kouta jídelny, protože tam ho nikdo otravovat nebude. Jeho klid byl ale narušen příchozí vychovatelkou "Izuku, potřebuju aby jsi za mnou přišel dnes před obědem, musíme si promluvit" chlapec to odkýval a neřekl ani slovo, vychovatelka si jen povzdechla a nechala hocha být, měla starosti protože dítě nepromluvilo už více než 11 let a mělo každý den modrý kruh kolem jednoho nebo druhého oka ne-li obou a stálé kruhy pod očima z nedostatku spánku, protože ho v noci pronásledovaly noční můry. Nebylo ani moc divné že si nikdo nevšiml jeho pořezaných zápěstí když nosil mikiny s dlouhými rukávy vždy jen v tmavých barvách, taky nikdo nevěděl že hoch nosí v kapse nůž kdyby se jeho deprese rozhodla zaútočit. Vychovatelka doufala, že kontaktem s dalším dítětem to bude lepší, ale jak se ukázalo, děti Izuka neměly rády a mlátili ho, proto ty monokly. Před obědem kluk zaklepal na dveře oné vychovatelky a vstoupil dovnitř. Posadil se na křeslo a čekal. Vychovatelka si sedla před něho a začala se ptát na otázky, jako například : proč má ty monokly, jak dlouho spí, o čem jsou jeho noční můry atd. Chlapec odpovídal jen na otázky typu ano ne a to jen kýváním a kroucením hlavy či pokrčením rameny. Po hodině to vychovatelka vzdala a řekla "Izuku... Pokud mi to neřekneš, nebudu ti schopná pomoct, a chtěla jsem tě poprosit o provedení nového chlapce, bude tu už na oběd" chlapec pootevřel ústa a pak promluvil po dlouhých 11ti letech "nepotřebuji vaší pomoc a provedu ho tady teda..." už i to byl velký šok že kluk mluvil a zázrak že souhlasil s provedením nového chlapce. Žena si oddechla a zavedla Izuka před domov, kde už čekala jiná žena s chlapcem vedle ní, hoch měl světle modré vlasy a rubínové oči kterýma si prohlížel chlapce před sebou, zelenooký si rukou prohrábl stejně barevné vlasy, při tomto pohybu mu sklouzl rukáv ze zápěstí a odhalil několik ranek, modrovlásek si toho okamžitě všiml a vytřeštil oči. Zelenovlásek si jen stáhl rukáv zpátky a podíval se na ženu za ním "takže Izuku, tohle je Tomura, Tomura Shigaraki abych byla přesná" ukázala žena na modrovláska "Tomuro, tohle je Izuku Midoryia, provede tě tu a ukáže ti váš společný pokoj" Izuku jen kývl na chlapce ať jde s ním do jídelny, když vešli, starší chlapci
začali pokřikovat různý věci jako :qurikless loser, ostuda atd. Izuku si nevšímal těch nadávek, jen si stoupl na stůl a zařval "zmlkněte!" všichni stichli, protože tenhle chlapec mluvil po 11ti letech mlčení "lepší a teď, tohle je Tomura Shigaraki, je tu novej tak se k němu tak i chovejte, vy nevděční kidi, většinu z vás jsem tu provedl a vy co děláte? Akorát si na mě vybíjíte svůj vztek atd. Jenže já toho mám už dost a pokud se dozvím že se k němu někdo chová hnusně, bude se mi zpovídat" skoro až vrčel Izuku a prohlížel si všechny pohledem plným nechuti. Pak slezl ze stolu a ještě dodal k Tomurovi "až se najíš, ptej se ostatních po Dekuovi, tak mě najdeš, jiná cesta není" s těmito slovy opustil jídelnu a hovory se vrátily k normálu, Tomura si šel pro jídlo a posadil se do rohu. Netrvalo dlouho a pár kluků si stouplo kolem něj, všimla si jich jedna mladší dívka a vykřikla" co to děláte? Chcete snad aby jste se zpovídali Dekuovi? To opravdu není dobrý nápad" kluci děvčátko ale nevnímali a stejně Shigarakimu ublížili