Věnováno JustQuenn
Jsem prvním rokem na vysoké škole a je začátek prosince. No, lépe řečeno
5. prosince. Už od rána mám pocit, že se můj mobil zbláznil.
Všichni se mohli přetrhnout aby mi popřáli k narozeninám. Zrovna byl pátek a já seděl nad učivem. Nejsem zrovna na oslavy.
Najednou mi začal zvonit mobil. Na displeji se objevilo neznámé číslo. Chvíli jsem to zkoušel ignorovat ale ten, kdo si mě tolik žádá, byl neodbytný.
Me: "Akaashi, prosím."
"Akaaaashi, ahooooj." Ozvalo se na druhém konci. Chvíli jsem uvažoval kdo to je a pak mě to napadlo ale nebyl jsem si jistý.
Me: "Bokuto?"
Na druhém konci jsem uslyšel to jeho slavné hey hey hey a hned jsem měl jistotu. Usmál jsem se. Jeho jsem slyšel upřímně rád ze všech těch lidí co mi dnes přáli.
Bokuro: "Můj kalendář mi prozradil, že má jistá osoba narozeniny."
Tomu jsem se musel zasmát. Kdybych ho neznal asi bych mu to zbaštil ale já vím, že dokáže zapomenout i své datum narozenin.
Akaashi: "Kdo ti to připomněl?"
Bokuto: "No, jak jsem řekl, můj kalendář. Myslíš si, že bych mohl zapomenout na svého starého kamaráda a parťáka?"
Akaashi: "Myslíš si, že ti tohle uvěřím?"
Bokuto: "Ach jo. Znáš mě moc dobře. No dobře, byl to Kuroo."
Akaashi: "To už je lepší. Jak se máš?"
Bokuto: "No momentálně stojím před tvým intrem, protože i já tebe znám a vím, že teď určitě sedíš nad učebnicemi a vsadím boty, že to neplánuješ ani oslavit."
Ano, takový byl můj plán a Bokuto mě znal. Znali jsme se navzájem až moc dobře. Lehce jsem se začervenal.
Bokuto: "Nic neříkej, obleč se a vyjdi ven. Čekám venku."
A s těmi slovy ukončil hovor. Usmál jsem se a šel se raději obléknout.
Bokuta jsem měl rád a to už od té doby co jsem přestoupil na vyšší střední Fukurōdani do druháku. Za ten jeden rok mi to přerostlé děcko s těmi zlatavými kukadly a s bílou hřívou přirostlo k srdci, až moc na můj vkus.
Jenže pak přišlo odloučení a já se cítil osaměle, i když jsem kolem sebe měl své přátelé a spoluhráče z volejbalového týmu. Ale stále mi něco chybělo. Kus mě chybělo.
Vyšel jsem před budovu a on tam nestál. Pohledem jsem hledal Bokuta. Tak fajn, to je další jeho hra.
Najednou jsem ucítil menší tlak na mých zádech, otočil jsem se a Bokuto se skláněl k hromadě sněhu aby udělal další kouli. Napodobil jsem ho a než po mě hodil tu další, tak jsem ho předběhl a hodil kouli já po něm. Te druhé jsem se stihl vyhnout.
Takhle jsme se koulovali asi dvacet minut, než jsme se přivítali objetím. On byl jediný komu jsem dovolil narušovat můj osobní prostor a taky to moc dobře věděl. Tak rád jsem ho viděl.
"Kdy jsi přijel a proč ses neozval dávno?" Zeptal jsem se ho s nadšením, že ho vidím. "No. Dorazil jsem dnes a ta škola není taková brnkačka jak jsem předpokládal." Odpověděl mi se širokým úsměvem. "Kdybych to neslyšel na vlastní uši asi bych tomu nevěřil." Rypnul jsem si a zasmál se. "Kdo to tady říkal: To zvládnu levou zadní." Dodal jsem a smál se dál. "Haha. Tak jsme se pobavili a teď dost o mě. Co ty? Proč ty ses neozval?" Vrátil mi to a rozejdeme se neznámo kam. "Upřímně? Mám stejný problém jako ty." Odpověděl jsem posmutněle. Vím, že on by si zasloužil alespoň špetku mé pozornosti. Usmál se a vzal mě kolem ramen. "Tak hele, tento víkend si to vynahradíme." Poznamená a já nevěřicně koukl na něj. "Víkend? Ale ale." Chtěl jsem protestovat ale nemohl jsem. Dlužil jsem mu mou pozornost. "Nene. Tento víkend se mě nezbavíš, Akaashi Keiji." Dodal s úsměvem a já si rezignovaně povzdechl. "Dobrá. Kde budeš spát?" Zeptal jsem se. "Kousek od intru mám kamaráda a už u něj mám i věci." Odpoví a dívá se na cestu.
*****
Ten večer jsme si strašně užili, nasmáli jsme se a zavzpomínali si a já mu nabídl jestli by nechtěl si donést v sobotu ráno věci a přespat u mě. Nacož on souhlasil. Nejraději bych ho vzal už teď na noc k sobě.
Ráno přišel ke mě i s věcma. Venku se strhla pořádná chumelenice. "Tak to dneska vypadá, že se budeme válet na gauči před telkou." Zhodnotil Bokuto při pohledu ven. Já se kouknul na hodiny. "Nebudeme. Mám plán ale musím se tě optat jestli s tím budeš souhlasit. Přece jenom..." Protahoval jsem to schválně s úsměvem. "Akaashi, vyklop to. Co máš za lubem." Pobídl mě netrpělivě. "Volejbal." Řekl jedno jediné slovo a mu se rozzářil úsměv, v očích mu zajiskřilo. "Tak jo, jdeme." Zavelel jsem a popadl svůj kabát. "Akaashi." Oslovil mě a já se na něj podíval. "Děkuji." Poděkoval s úsměvem. "Není zač." Řekl jsem dojatě a vyšli jsme z bytu.
Domluvil jsem se s místními co hrají volejbal na tělocvičně a taky na hře. Během hry jsme s Bokutem zase tvořili tu hráčskou dvojku, kterou jsme byli na vyšší štřední.
Po hře jsme poděkovali klukům a rozloučili se zamířili jsme ke mě.
"Jak to, že jsi lepší než na škole?" Zeptal jsem se ho s úsměvem když jsme vstoupili do bytu. "Za to ty jsi nějak vyšel z formy. Asi začínáš stárnout." Řekl s úšklebkem a tím si ode mě vysloužil malé šťouchnutí do žeber.
Dosedl jsem na gauč a uvědomil si, že jsem opravdu vyšel z formy. "Akaashi." Oslovil mě a sedl si vedle mě. "Hm." Podíval se na něj. Měl zvláštní pohled, který jsem nedokázal rozluštit. "Ehm... No... Nevím jak začít." Vykoktal a byl nervózní.
Podíval jsem se do těch jeho zlatavých očí bylo mi vše jasné. V těch očích jsem spatřil krom nervozity i jistou něhu a lásku. Usmál jsem se a měl jsem takové nutkání pohladit ho na tváři a taky jsem tak učinil. "Řekni to prostě jednoduše." Poradil jsem mu s úsměvem. Usmál se a přiložil si svou dlaň na mou ruku. "Už dlouho tě miluji." Vyřkne a sundá mou ruku z tváře a vtiskne mi na hřbet mé ruky jemný polibek. "A já tebe,
Bokuto-san." Vyslovím a políbíme se.
Už vím co jsem tak moc postrádal. Jeho. Teď se cítím úplný.
Po vyznání jsme si dopřáli společnou koupel, kde jsme vzájemně laskali své nahé těla a zbytek dne jsme strávili v posteli. Jídlo jsme si nechali dovést a vzájemně se krmili.
Tu noc jsme toho moc nenaspali.
*****
Od toho víkendu jsme se už navštěvovali častěji a taky jsme si každý den volali. Bokuto byl schopný mi volat i pětkrát denně a to nemluvím o chatu. Bylo to tak roztomilé. Je to taková moje přerostlá sovička.
*Tak a já si dala ještě tu práci s překladem jména naší sovičky :D
Kōtarō: kō - znamená světlo, ta -znamená tlustý nebo velký, rō - syn.
Bokuto - rohatá sova.🦉
Takže já nemám co k tomu dodat. Krásné počteníčko, sluníčka.✨
A příště vás čeká AsaNoya. :)*
