*Věnováno emanuel_why_not
Noya-san je skvělý kamarád a skvělý spolužák. Je to ten typ kamaráda do nepohody. Člověk se s ním nenudí a já jsem rád, že ho znám.
Napadl sníh a já kráčel z tělocvičny po pátečním tréninku, když mě něco zasáhlo do zad. Otočil jsem se a koukl co to bylo. Jenže jsem neměl ani čas se pořádně rozhlédnout a už jsem dostal další zásah od našeho strážného anděla, který se hlasitě smál.
"Tak ty takhle, Noyo." Pronesl jsem a ďábelsky se usmál. Rychle jsem si udělal kouli a hodil to po něm.
Chvíli na to se z tělocvičny vyřítil náš smoothie páreček a přidali se ke koulování. Teda Hinata se pokoušel zapojit Kageyamu ale ten morous moc nechtěl.
No nakonec se černovlasý přidal a všichni jsme se koulovali a smáli se.
Než vyšel z tělocvičny náš kapitán se Sugou. Ať mi nikdo neříká, že ti dva něco spolu nemají.
Najednou moje koule přistála na Daichiho hrudi. Podotýkám, že omylem. Daichi se zatvářil přísně a já věděl, že je se mnou ámen.
Všichni jsme toho nechali a sledovali Daichiho, který měl ruce v bok a už se chystal nám vynadat.
Suga omotal ruku kolem Daichiho rámě a s milým úsměvem poznamenal: "Jako malé děti." A rozešel se s ním kolem nás. Daichi se zasmál. "To máš pravdu." Dodal a pokračovali v cestě.
Jo opět nás zachránila naše týmová Suga-mamina.
Když byli v bezpečné vzdálenosti, tak jsme dostali výbuch smíchu. "Ať mi nikdo neříká, že ti dva spolu nic nemají." Poznamenal mezi smíchem Hinata. "Náš taťulda a naše mamča? Jistě, že mají." Potvrdil Noya s ďábelakým úsměvem. "Ty víš něco co my ne?" Zeptal jsem se ho překvapeně. "A ty to nevíš? Ach jo. Mají na starost naše maličkosti, trdlo. To jim stačí úplně." Odpověděl Noya a začal utíkat.
"Hey, kdo je u tebe trdlo." Rozeběhl jsem se za ním a z dálky jsem zamával na ty dva. Mám takový pocit, že Noya ví něco víc než nám prozradil.
Doběhl jsem ho. "Že ty víš víc. Daichi a Suga něco spolu mají?" Zajímal jsem se s úsměvem. "A vadilo by ti to?" Zeptal se Noya.
Upřímně by mi to ani nevadilo. Už máme v týmu smoothie pár i když oni nechtěji s pravdou ven ale my ostatní víme své.
"Nevadilo. Jen chci vědět pravdu." Řekl jsem mu. "Nepůjdeme k nám? Můžeme skouknout nějaký film." Navrhl jsem.
Čas od času jsme se spolu koukali na filmy a přespávali u sebe. Takže v tom nehledejte nic úchylného. Jasný!
"Já nejsem proti." Pronesl Noya a vytáhl mobil. Zavolal domů, že u mě přespí a jeho mamka s tím neměla problém.
U nás jsme si dali večeři a zalezli si do mého pokoje.
"Jaký film si pustíme?" Zeptal jsem se. "Hm. Co takhle nějakou komedii." Navrhl Noya. Jo jak jinak. Chtěl jsem spíš nějakou hororovku nebo něco akčního ale Noya horory nesnáší a u akčňáku ho bere spaní.
"Tak dobrá." Odsouhlasil jsem to a na noťasu jsem pustil nějakou komedii. Podle recenzí měla být dobrá a taky že byla. Chlamali jsme se u toho jako dva idioti.
Po filmu jsme si lehli do postele. Měl jsem prostornou postel, takže jsme spali v jedné posteli.
"Noyo, co víš o Daichim a Sugovi?" Optal jsem se. "Ach jo. Na začátku týdne jsem je načapal v kumbále při líbačce." Prozradil mi jako by nic. "Počkej to je všechno?!" Vystřelil jsem do sedu a vykulil oči na něj. V té tmě to sice moc nešlo vidět.
Zaslechl jsem jak se uchechtl a pak řekl: "Brou, Ryuu." A otočil se na druhou stranu a přikryl se pořádně dekou. Jen hlava mu šla vidět.
To si dělá ze mě srandu? Já ti dám hned 'Brou, Ryuu.' problesklo mi hlavou a já ho začal lechtat.
"Ne, Ry-hahaha-Ryuu hihihi ne-hahaha-nech hihihi to-hahaha-ho hihihi." Žadonil mezi smíchem Noya.
Ten malý prďola je až moc lechtivej a já byl strašně zvědavej.
Nechal jsem ho a on se posadil na posteli a vydýchával se. "Tak spust." Vyzval jsem ho.
"Takže bylo to na začátku týdne po tréninku. Ten den nás Daichi vyhnal domů, že ze Sugou uklidí tělocvičnu sami.
No a to bych nebyl já abych nezapomněl v šatně mikinu.
Vrátil jsem se pro ni a načapal je jak se líbají v kumbálu. Ani si mě nevšimli a kdyby jo, tak by ze mě Daichi udělal tři malé do školky." Dovyprávěl mi a já se začal smát. "Stačili by dva malé do školky, při tvé výšce." Pronesl jsem pobaveně.
"Já ti dám, ty trdlo." Pronesl Noya a začal mě lechtat. No, jestli si myslíte, že jsem lechtivý, tak jsem a pořádně. Začal jsem se svíjet smíchy a hlasitě se smál.
Natáhl jsem k němu ruce a začal ho taky lechtat. Začal se taky smát a pak to přišlo.
Najednou se naše rty přiblížily až se spojily. Chvíli jsme na sebe oba vyhukaně koukali, než jsme se oba vložili do polibku.
Byl jemný a dlouhý polibek. Nevědomky jsem položil svou dlaň na Noyovu tvář.
Docházel nám kyslík, takže jsme se otáhli od sebe. "Co-co to bylo?" Optal jsem se koktavě. "Já nevím.…Dobrou noc." Pronesl Noya a lehl si pod svou deku na bok.
Ne. Nechtěl jsem to teď řešit a nevím jestli budu mít dost síly to řešit do budoucna. Takže jsem zalehl pod svou deku taky na bok.
Najednou jsem na svých zádech cítil dotek a na krku dech. Otočil jsem se a spatřil Noyu jak se mi tiskne do náruče. "Mám strach ale nevykecej to nikomu." Zamumlal bez toho aby se na mě podíval. Já se nad tím uchechtl a objal ho aby měl pocit bezpečí. Spokojeně si zavrtal více do mé náruče. "Lepší?" Zeptal jsem se ho šeptem. "Jo, díky, Ryuu." Odpověděl a pomalu usínal. "Nemáš zač, Yuu." Šeptl jsem a taky jsem začal usínat.
××××××××××××××××××××××××××××××××
Jo, já vím, shořím v pekle za tento ship a věřte mi, že kdybych k tomu neměla pádný a zároveň krásný důvod, tak to nepíšu.
Ten důvod je, že zmiňovaná osoba nahoře má dneska narozeniny. Takže všechno nejlepší a tady máš dáreček. 🎁
