Věnováno Mitsumi-15
Skončila vyšší střední a naše cesta, na které jsem kráčel po boku mého bratra, se rozdělila. Nejhorší na tom všem je to, že já se odtrhl. Můj bratr si myslel, že budeme kráčet po naší cestě životem společně. Bok po boku ale já měl jiné cíle.
Zatímco ho touha po volejbale neopustila, tak já našel zalíbení v gastronomii.
Už na střední jsem začal různě experimentovat s potravinami a tvořit různé pochoutky, které právě Tsumu potají snědl.
Otevřel jsem si malou restauraci a sám jsem v ní vařil.
Tsumu se věnoval dál svému volejbalu a nepobírám, že mu to nešlo. Byl jsem na jeho výkony pyšný.
"Osamu, někdo si žádá tvou přítomnost." Oznámil mi čišník s úsměvem. To bude další zákazník, který mi chce pochválit mé jídlo. Pomyslel jsem si a zeptal se čišníka na číslo stolu.
Po jeho odpovědi jsem vešel do restaurace a nestačil se divit. Stál tam Tsumu, Bokuto a Hinata. Všichni tři se na mě usmívali. Úsměv jsem jim opětoval a všechny tři objal ale u bratra jsem se v náručí zdržel o něco déle. Štval mě ale chyběl mi.
"Co tady děláte?" Zeptal jsem se ale byl jsem rád, že je vidím a hlavně jeho.
"Mno, sotva jsme dorazili domů, tak nás Atsu táhl tady." Vysvětlil mi s úsměvem Hinata. "Jo chtěl se pochlubit." Dodal Bokuto. "Ani jsme se nestačili přivítat našími láskami." Zabrblal Bokuto.
"Vážně nechápu jak s tebou může Akaashi vydržet." Ozval se Hinata. "Jsou jak malé děcka." Poznamenal Tsumu s úsměvem. "Říká někdo, kdo svého přitele označil za sexuální stroj." Rypnul si Bokuto. Tsumu protočil panenky a já se zasmál ale divil jsem se, že k nim nepřidal Tsumu. "Závidíš?!" Řekl uraženě Hinata a založil si ruce na hrudi.
"Tak jo pánové, rozejděte se za svými miláčky." Vložil se do hovoru Tsumu a tím si vysloužil pozornost. "Opravdu nás propouštíš ze svých spárů?" Zeptal se Hinata. "Pojď než si to rozmyslí." Poznamenal rychle Bokuto a táhl Hinatu ke vchodu.
"Opravdu jsi dospěl." Podotkl jsem a pobídl jsem ho aby se posadil. "No to víš. Někdo ty dva musí dávat do latě." Poznamenal s úsměvem a posadil se.
Na to jsem se zasmál.
Povídali jsme si ještě chvíli a pak jsem se omluvil u Tsumuovi a odešel do kuchyně.
Za chvíli jsme vycházeli z restaurace. Zamířili jsme ke mě domů a cestou si nakoupili nějaké suroviny.
Celou cestu ke mě si Tsumu stěžoval na ty dva a já se musel smát. Vyprávěl mi různé historky.
Byl jsem rád, že je tady se mnou a zároveň jsem si uvědomil jednu věc, kterou jsem si celé roky nechtěl přiznat. Miluji svého bratra ale není to sourozenecká láska, miluji ho jako muže. Tohle tvrzení jsem si uvědomil už dávno ale nechtěl jsem jít s pravdou ven.
Jenže když odcestoval a já zůstal tady, tak jsem si to začal čím dál víc uvědomovat. Znáte ten pocit, že si uvědomíte skutečnost ve chvíli, kdy kdy to ztratíte.
Společně jsme připravovali večeři a já se cítil jako bychom se vrátili zpátky do minulosti.
Nakukoval přes rameno, jak správně krájet zeleninu na salát.
"Samu, můžu s tebou o něčem mluvit?" Začal Tsumu. Přenechal jsem mu zeleninu a přesunul se k pánvi, kde jsem dodělával maso. "To zní vážně, máš nějaký průser?" Zažertoval jsem s úsměvem a pohlédl jsem na něj. Mírně se pousmál ale vypadal dost vážně, až moc na jeho povahu.
Přiklopil jsem maso pokličkou a stlumil pánev na minimum. "Co se děje, Tsumu." Pobídl jsem ho. "Mno, je to trochu divné, vlastně divnější, ne je to nejdivnější ale musím ti to říct." Řekl a já tak nějak začal tušit odkud vítr vane.
To víte nejsme jen sourozenci jsme i dvojčata a to propojení mezi námi je.
Přistoupil jsem k němu blíž a přitom se mu upřeně díval do očí. "Tsumu, jestli mi chceš zase vyčítat, že jsem se odtrhl od volejbalu, tak…" víc jsem nestačil říct, protože mě umlčel svými rty. Chvíli jsem jen tak stál a koukal na něj ale rychle jsem se vzpamatoval a jeho polibek opětoval.
Odtrhl své rty od těch mých a promluvil: "Já…nedokážu se tak dobře vyjadřovat ale myslím, že tohle bylo docela vystížné a proto je to tak divné. Samu, já…pochopím, když mě po tomhle vyhodíš z bytu ale já to musel udělat." Řekl nervózně a já se pousmál. "Proč by tě měl vyhodit, Tsumu?" Optal jsem se a pohladil ho po tváři. "Je to sice divné ale krásné." Dodal jsem a vrátil mu polibek.
Pak jsme se vrátili k večeři a společně ji dodělali. Najedli se. Musím říct, že Tsumuovi stále chutná má kuchyně. Zhltnul to strašně rychle.
Pomohl mi uklidit kuchyň a přesunuli jsme se do obývacího pokoje na pohovku. Zapli si nějaký film a přitulili se k sobě. Až teď jsem se cítil uvolněnější a spokojenější.
Soutředil jsem se na film ale moc mi to nešlo a tak jsem svou pozornost obrátil na Tsumua. Po chvíli jsme se zase začali líbat a já se nemohl nabažit těch jeho sladkých úst.
Nakonec jsem se dokázal odtrhnout, kvůli nedostatku vzduchu. V jeho očích jsem mohl vyčíst lásku a něhu.
"Může člověk milovat svého sourozence a ke všemu své dvojče?" Položil jsem otázku. "Jak vidíš, může." Odpověděl Tsumu s úsměvem a spojil naše rty.
"Na jak dlouho se zdržíš?" Zeptal jsem se. "Na týden. Samu, nechceš jet se mnou?" Zeptal se s naději v hlase. "Rád bych ale ty víš, že to nejde. Mám tady restauraci." Odpověděl jsem a on posmutněl. "Já vím ale restauraci můžeš řídit i přes počítač a já bych tě rád měl u sebe." Přemlouval mě a udělal na mě psí kukuč. Já byl v koncích. "Ještě to probereme, teď se tím nebude zabývat, ano." Oznámil jsem mu s nevinným úsměvem.
O několik dní později jsem opouštěl naše město s ním. "Tak vidím, že jeho přesvědčovací schopnosti zabrali." Poznamenal Bokuto s úsměvem a poplácal mě po zádech. "No měl silnější argumenty." Dodal jsem se smíchem, když jsme seděli v autobuse vedle sebe.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Tak a je to. Další ship na světě. 😊
Podotýkám, že o tento ship byl opravdu velký zájem.
Možná jste čekali hot příběh ale budete se muset spokojit s hot coverem, který mi neudělal nikdo jiný než báječná žabka emanuel_why_not, které moc děkuji.💜
No a jaký další ship byste si přečetli v mém provedení?
Krásné počteníčko, sluníčka ✨
