Věnováno vanffin
Je pátek a já se chystal trávit víkend u Shōyi. Zrovna jsem seděl v autobuse, který mířil do Miyagi.
Ten potrhlý nápad vnikl asi takto:
Byla středa večer a mě zvonil mobil. Na displeji jsem viděl Shōyōvo jméno, tak jsem to zvedl, s dojmem, že potřebuje poradit se hrou.
Shōyō: "Ahoj Kenmo, jak se máš?"
Me: "Ahoj Shōyō, mám se dobře. Co potřebuješ?"
Ptal jsem se aby šel rovnou k věci, protože mě vyrušil uprostřed hry.
Shōyō: "No…ehm…"
Me: "Nech mě hádat. Nevíš si rady s tou hrou."
Shōyō: "Tak trochu."
Me: "Tak doraž a mrknem na to. A rovnou tady i přespíš."
Shōyō: "Tak to ne, Kenmo, teď je řada na tobě. Tvoje máma už mě zná ale moje máma tě ještě ani jednou neviděla. Takže dorazíš ty ke mě. A víš co? Přijedeš na celý víkend."
Oznámil mi Shōyō a kdybych neseděl, tak by to se mnou nejspíš seklo.
Shōyō: "Kenmo…jsi tam?"
Me: "Jo jsem, já nevím jestli je to dobrý nápad. Víš já…"
Shōyō: "Nesnaš se z toho vykroutit, Kenmo Kozume."
Skočil mi do řečí a já si jen povzdechl a kývl jsem mu na to. Šílený nápad. Snad přijdu na nějaký způsob jak se z toho vyvlíknout, pomyslel jsem si.
No nenašel jsem.
Na zastávce už na mě čekal Shōyō s tím svým úsměvem a sotva jsem vyšel z autobusu, už mi padl kolem krku. Ani jsem nestačil vydat hlásku jak rychle mě objal.
Vydali jsme se na cestu k němu domů a mě zmočňoval strach. "Ehm. Poslyš, Shōyō, já si nejsem jistý tím noclehem." Řekl jsem. "Ale jdi." Pronesl Sho a vzal mě kolem ramen. "Máma i sestra se už na tebe těší, takže se nesnaž z toho vyvlíknout." Trval si na svém Shōyō. No to bude zajímavé.
A taky, že bylo. Hned po našem příchodu do domu.
Po domě běhala jeho sestra. Vypadala stejně jako Shōyō v menším provedení. Byla i stejně tak zvídavá.
Jeho máma byla fajn a skvěle vařila. Dokonce byla i ráda, že mě konečně poznává i osobně a taky mi bylo prozrazeno, že Sho o mě pořád mluví. Na to se Sho osoptil, že to vůbec není pravda a nafoukl tváře. Musel jsem se zasmát. Vypadal strašně roztomile.
Potom jsme se přesunuli do pokoje a hned v pokoji se začal omlouvat za mámu a sestru.
Zastavil jsem ho než se ztrapní ještě víc. "Sho, přestaň se omlouvat. Náhodou jsou fajn. Pojď jdeme se kouknout na tu hru." Pobídnul jsem ho s úsměvem.
No dopadlo to tak, že jsme oba u toho strávili dvě hodiny. Učil jsem ho různé triky a vychytávky a pak si společně zahráli. Snažil se tak moc aby mě porazil ale neúspěšně. Ještě pořád se má co učit.
"Jednou tě porazím." Vyhrožoval Sho jako vždy, když prohrál a lehl si na koberec, kde jsme seděli. "Dej mi vědět až to bude." Pronesl jsem s úsměvem. Podíval se na mě. "Právě teď." Pronesl se šibalským úsměvem a rychle se vyšvihl do sedu a začal mě lechtat. Tuhle mou slabost mu musel vyzvonit Kuro. Ten jediný věděl, že jsem lechtivý.
Svíjel jsem se v křečích smíchy na koberci a tak jsem taky přešel do útoku. Snažil jsem se mu to oplatit a docela se mi to povedlo, než mé ruce uvěznil svými dlaněmi. Tváří byl blízko té mé a dozníval mu smích. I mě se podařilo uklidnit můj smích. "Vyhrál jsem." Pronesl s úsměvem. "To ani náhodou." Odporoval jsem, vyprostil jsem ruce s jeho sevření a začal ho zase lechtat. Tentokrát jsem ho uvěznil já. "To není fér." Zaprotestoval Shōyō s našpulenými rty.
V ten moment jsem měl chuť ho políbit. Rychle jsem se stáhl a odvrátil pohled od něj. "Říkal jsem, že to není dobrý nápad." Opakoval jsem své slova a postavil se na nohy.
Bez jediného slova stál u mě. "Proč to není dobrý nápad, Kenmo?" Zeptal se a stál za mými zády. "Myslíš si, že já to nechci?" Zeptal se a já si jen povzdechl. "Můžu tě ujistit, že tohle právě chci." Řekl a já se najednou otočil. Překvapeně jsme na sebe hleděli kousek od sebe. "Ale ale já…no…myslel jsem, že…" Začal jsem koktat. Sho si sedl na postel. "Neříkej mi, že i ty sis myslel, že chodím s Kageyamou?" Zeptal se. Sedl jsem vedle něj. "A ne snad?" Optal jsem se a on se začal smát. Tohle mi jako odpověď stačila.
Uložili jsme se do postele. Leželi jsme naproti sobě a dotýkali se jeden druhého. Proplétali a rozplétali své prsty. Najednou jsme k sobě přiblížili své rty, až jsme je následně spojili. Jeho rty chutnali sladce.
"Spíš jsem čekal, že se odtáhneš." Řekl po polibku a já se musel usmát. Shōyō je prostě originál. Člověk si myslí, že už nemůže překvapit ale on stejně nakonec překvapí. "A já si to myslel o tobě." Pronesl jsem s úsměvem. Pak jsme se k sobě víc přitulili, objali toho druhého a usnuli.
Celý víkend se nesl v pohodové náladě. Když nás zrovna jeho sestra Natsu nečesala a nelíčila, tak jsme se venku procházeli nebo hráli volejbal.
Večer jsme zase ulehli vedle sebe do postele a užívali si přítomnost toho druhého. "Ještě pořád si myslíš, že ten víkend byl špatný nápad?" Zeptal se a pohrával si s mými vlasy. Usmál jsem se. "Ne, byl to skvělý nápad." Odpověděl jsem mu s úsměvem a měl jsem pravdu. "Takže to můžeme zopakovat?" Zeptal se Sho. Políbil jsem ho. "Klidně ale příště u mě. Nerad bych se zase odličoval." Navrhl jsem a u té poslední věty jsme se oba smáli.
Všechno má svůj konec a to i tento krásný víkend. Najednou se mi nechtělo odjet ale musel jsem. Se Shōyem jsme se loučili.
Každý den jsme si Shōyem buď psali nebo volali až to bylo podezdřelé i Kurovi. Otravoval tak dlouho, dokud jsem mu to nevyklopil a ten byl rád, že jsem si někoho našel.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Další ship na přání je na světě. Hej to je neskutečné jak mi to jde. :)
A i dnes se zaměříme na rozbor ale jen jednoho jména.
Kenma - leštění
Kozume - osamělý dráp
A příště se můžete těšit na další ship Kuroken.
Krásné počteníčko, sluníčka.✨
