*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*
A je to tady. Zase on a já v jedné tělocvičně, pod jednou střechou.
Ptáte se, kde teď nacházím? Jsme v Tokyu, na soustředění.
Musím tady být? Ptala se má hlava a hned si i odpověděla. Ano, Tsukki, jsi součástí volejbalového týmu a tohle je soustředění zaměřené na tento sport.
V příjmech dost pokulháváš.
A musel jsem vyfasovat zrovna jeho. O kom že to vlastně je řeč? Jedná se o vysokého, věčně optimistického černovlasého kluka, který je narozdíl ode mě samý sval a ještě ke všemu nekomský kapitán.
"Tak co, Tsukki, necháš se ode mě něco přiučit?" Zeptal se Kuroo po společném tréninku.
Už jen za to oslovení bych mu vpálil ten míč do ksichtu. Bože tahle kohoutí hlava mě vážně štve.
"Mám snad na výběr." Odpověděl jsem rezignovaně. Musím ale uznat, že jeho příjmy jsou dokonalé a tak jsem ve skutečnosti byl rád, že mě povede zrovna on.
Ostatní s týmu jak Karasuna tak Nekomy už odešli až na Hinatu a Kenmu, kteří seděli v tělocvičně na lavičce a povídali si.
Kuroo mi dával rady jak správně přijímat míč a sám mi ještě do toho nahrával. Snažil jsem se pobrat co nejvíce abych mohl bez problému příjmout podání od Oikawy. Další člověk, který mě štval ale jeho podání jsou velmi silné a dokonalé.
Po chvíli se kluci s námi rozloučili a odešli z tělocvičny. Pořád mi nešel ten příjem a to jsem se snažil.
"Stojíš jak kůl v plotě, Tsukki." Poznamenal Kuroo a přistoupil ke mě. Dotkl se mého zápěstí a já ucítil to teplo z jeho dlaní. Začal mi vysvětlovat jak správně napnout ruce a kdy si počkat na ten míč ale já ho nedokázal poslouchat. Co to se mnou je? Jediné co jsem dokázal vnímat byl ten dotek.
Najednou se oddálil a vrátil se na své místo. Zavrtěl jsem hlavou. "Můžu?" Zeptal se Kuroo. "Jo." Odpověděl jsem a on mi poslal míč. Já ho přijal a s přehledem a pro sebe jsem se usmál.
"Skvělý." Pochvalil mě Kuroo. "Díky." Pronesl jsem a byl jsem na sebe pyšnej.
Opakovali jsme to ještě párkrát a všechny příjmy byly skvělé. Měl jsem z toho radost a Kuroo taky.
"Tak vidím, že ti to už jde. Pojď pomůžeš mi uklidit tělocvičnu." Pronese Kuroo. S tím nemám problém. Vlastně mu to dlužím.
Schovali jsme míče a síť do kumbálu, ještě pozametali tělocvičnu a u toho se dobře bavili. Možná jsem změnil názor na něho.
Odnášeli jsme smetáky do kumbálu a pokládali je na své místo, když najdnou se naše ruce zase letmo dotkly a já zase ucítil to příjemné teplo.
Na malý okamžik jsem zavřel oči a ztěžka polkl.
Kuroo to asi zpozoroval a vzal mě za zápěstí. Mou ruku si položil do své dlaně. Přikryl ji dlani.
Vytřeštil jsem na něj oči. "Co-co to děláš?" Zeptal jsem se ho. Určitě jsem zčervenal jako rajče před sklizni.
"Máš studenou ruku. Pokouším se ti ji zahřát." Odpověděl mi a já zrudl ještě víc, jestli to víc šlo.
Najednou mě uchopil i za druhou a věnoval pozornost i té druhé. Já netušil co mám dělat. Odtáhnout jsem se nechtěl. Bylo mi s ním dobře. Ten pocit bezpečí a teplo, které z něj šlo, byl to úžasný pocit.
Přiatoupil jsem němu blíž. "Nech toho, prosím." Zašeptal jsem ale nechtěl jsem aby přestal.
Podíval se mi do očí ale ruce mi držel stále držel ve svých dlaních. "Je ti to nepříjemné?" Zeptal se a já stočil pohled stranou. "Jsi roztomilý, když se červenáš, Tsukki." Pronesl Kuroo a pustil mi jednu ruku, jemně dotkl se mé tváře. Jemně mi palcem přejel po místě, kde jsem se červenal.
Ten dotek mnou projel celým tělem. Najednou jsem zatoužil aby se mě víc dotýkal.
Pohlédl jsem mu do tváře, nebyl tam žádný náznak výsměchu. Jeho oči se na mě upřeně a láskyplně dívaly.
Najednou jsem si začal pohrávat s myšlenkou, jak asi chutnají jeho rty. A tak jsem sebral všechnu svou odvahu a přitiskl jsem své rty na ty jeho. Byl to něžný polibek, do kterého se Kuroo hned vložil.
Kdýž jsem se vzpamatoval, z toho co provádíme, tak jsem se odtrhl a vyběhl jsem z kumbálu.
Vběhl jsem na toalety a zavřel se v jedné kabince. Co to proboha vyvádím? Jak to, že jsem si ho pustil k sobě tak blízko. Nechápal jsem své chování ale jedno jsem věděl i když to není správné ale cítil jsem se v jeho společnosti dobře až moc dobře.
Najednou jsem slyšel otevírání a zavírání dveří. "Tsukki? Jsi tady?" Slyšel jsem jak mě volá. "Jo, jsem." Odpověděl jsem ale neotevřel jsem dveře, které byly mezi námi.
"Já vím jak se cítíš, Tsukki." Promluvil Kuroo. "Já se tak se tak taky cítil." Dodal a já se natiskl na ty dveře. "Vím, že teď uvažuješ jestli je to správné nebo ne." Pronesl. V tom měl pravdu. "Taky vím, že se bojíš." Dodal. "Štveš mě…ale zároveň mě přitahuješ." Pronesl jsem tiše. Nad tím tvrzením se zasmál. "Já štvu scoro každého, Tsukki." Poznamenal se smíchem Kuroo.
Po chvíli jsem se rozhodl vyjít z kabinky se sklopenou hlavou. Kuroo stál hned u mě. "Ty mě taky štveš s těmi příjmy, takže doufám, že ti z dneška něco zůstane tady v té hlavě." Pronesl Kuroo s úsměvem. Vzhlédl jsem k němu s mírným úsměvem. "Myslím, že na tento den jen tak nezapomenu." Poznamenal jsem. Kuroo se usmál ještě víc a uchopil mě jemně za bradu. "Hodný kluk." Pronesl a spojil naše rty.
Hned jsem mu polibek opětoval a ruce jsem položil na jeho boky.
Naše rty zapadaly do sebe jako puzzle. Prohloubil polibek a já jednu ruku přesunul na jeho zátylek.
Otrhli jsme od sebe rty opřely jme si čela o sebe. Chvíli jsme na sebe jen koukali a objímali se.
Ten den jsem už nikdy nedostal z hlavy a ani jsem nechtěl. Během soustředění v Tokyu jsme s Kuroem využili každou volnou chvíli pro nás dva a nelitoval jsem ani jedné minuty s ním.
Po soustředění jsme se začali stýkat o výkendech. Jednou jsem přijel já za ním a jednou on za mnou.
Můj bratr něco tušil a tak mi nabídl byt na víkendy s Kuroem. Byl jsem mu za to vděčný a taky jsem mu jako prvnímu prozradil o našem vztahu s Kuroem. Ano, mohu to považovat za vztah, protože ho každou minutou miluji čím dál víc.
---------------------------------------------------------
Dneska je tento ship věnován zuzulec_123 a to proto, že má dneska narozeniny. Takže, vše nejlepší, ty střevo.
Taky bych chtěla poděkovat emanuel_why_not, za její skvělé covery, které patří mé velké dík. Jsi můj poklad.
A už teď vám mohu prozradit, že se můžete těšit na ship OsaAtsu. :)
