Mezi stíny

Kapitola 7. - Morana

Luďka měla plné ruce práce.

Ten den ráno byla vážně zima, ve střevících, co měla na nohou to studělo od nohou a kočičí hlavy na Křížovnickém náměstí tomu zrovna nepomáhaly. V rukou držela spoustu různých papírů a spěchala do knihovny.

Ráno ji zastihl list.

Psal jí někdo, od koho dopis vážně nečekala a o kom předpokládala, že je mrtev. Možná si to myslel i on, ale stejně jí zkusil poslat dopis.

Drahá Morano,

mnohdy na Tebe vzpomínám. Jsou dny, kdy procházím místy kde jsme prožívali nejlepší léta našich životů a vidím tebe a tvé plavé vlasy v záplavě světla.

Ale nepíšu ti ze smutku po Tobě.

Letos v srpnu jsem obdržel z Ministerstva list, tázali se, zda nastoupím místo prozatimního ředitele ve škole. Všímáš si té ironie. Nenašli povolanějšího, kdo místo zná. Tehdy jsem měl vidění a v něm viděl Tebe. Stále se mi nepodařilo rozluštit celé vidění, ale tím, že jsem souhlasil s místem ředitele, jsem rozpohyboval události, které se Tě budou dotýkat. Proto jsem pochopil, že jsi stále naživu a rozhodl se Tě touto starou technikou kontaktovat.

Možná nechceš být součástí dění, ale již jeho součástí jsi a bohužel s tím nikdo z nás nic neudělá. Kolo osudu se rozpohybovalo.

Prosím kontaktuj mě zpět tímto způsobem, pokud budeš chtít, či přijeď osobně. Mám neblahé tušení, že jiné způsoby komunikace nejsou pro tuto chvíli bezpečné.

Ps: Mezi dětmi z prvního ročníku je dítě, které přijalo magické jméno Rozárka.

S láskou

Taurus

Luďka nosila magické jméno Morana, vybrala si jej ještě před válkou a bohužel jí nepřineslo mnoho štěstí. Morana bohyně smrti se jí krutě pomstila a sebrala jí muže, přátele i dítě. Proto byla překvapená, když zjistila, že by Rozárka mohla být stále naživu.

Teď nebyl čas na přemýšlení, spěchala do knihovny na zasedání a bylo třeba donést všechny dokumenty. Proběhla branou až ke knihovně a prošla dveřmi, které tam nebyly.

Seděl tam drobný chlapík a měl kolem sebe vyskládáno mnoho papírů.

„Slečno Morano," oslovil ji místo pozdravu. „Ani se nezastavujte, přišla mi zpráva, že je třeba rychle projednat nějaký rozpočet pro školu." Zvedl se a pokynul ke stolu, aby tam položila dokumenty.

„Ano, ano, přesně to nesu, ráno mi psal pan Dalibor, že potřebujeme tyhle dokumenty, abychom ten rozpočet mohli schválit." Popadala Morana dech.

„Říkám Vám slečno, pan Dalibor je utajené médium." Zamrmlal drobný mužík a když si dooblékl kabátec, podržel jí dveře, aby mohla i s dokumenty projít. Společně rychlým krokem došli do atria, kde se do Morany zase opřela zima a prošli zdánlivou zdí porostlou břečťanem.

Byl to prastarý salonek, přezdívali mu Salonek Anny Svídnické. Podle jedné z manželek Karla IV. a jediné čarodějky. Čarodějný svět v Čechách jí byl velmi vděčný, přemluvila tehdy svého manžela, aby založil čtvrtou fakultu na Univerzitě. Fakultu magickou. Slovo čarodějnická se velmi dlouho nesmělo používat, mělo velmi odlišný význam než dnes.

Pan Dalibor seděl ve svém křesle v čele kruhového stolu a před sebou měl několik brků s kovovými špičkami a velké množství papírů a pergamenů. Také pěkný zelený psací stroj, ve kterém byla připravena role nažloutlého papíru.

„Pane Scholastiku, slečno Morano, výborně." Zvedl se Dalibor, který do té doby seděl nad drobným kubistickým hrníčkem s kávou.

Potřásl si s nimi rukama a pokynul jim, aby se posadili.

„Prosím, zahajuji poradu ku věci schválení rozpočtu pro školu čar a magických umění pro děti, školské zařízení, k kterém se bavíme je..." Zastavil se, aby si vytáhl papír, kde měl všechno zapsané. Psací stroj se mezitím samovolně rozepsal, aby udělal zápis.

„Rozměry školského zařízení jsou asi 800 m2, obytná plocha je jen něco kolem 60 m2 dohromady, studentů je zde přesně 48 a učitelů je 5. Z toho jeden nekvalifikovaný jedinec, který není lidského původu. Jeden vychovatel, který byl zplnoletněn letos v srpnu a plnoletosti dosáhne až 3. 4. 1946. Stav ubytovacího zařízení neodpovídá, ale je v používatelném stavu, je třeba zařídit úklid, rekonstrukci. Zároveň ubytovací zařízení pro studenty není v areálu školy, ale asi 20 metrů od vstupní brány. Sanitární zařízení prošlo těsně před válkou velkou rekonstrukcí a odpovídá, nebylo výrazně poničeno. Co se týká tříd a prostorů k výuce, neodpovídaly už za doby France Josefa. Prostory pro přípravu jídel jsou absolutně nevyhovující, ředitel apeluje na zřízení modernější kuchyně a financování lidských zdrojů, které by se postaraly o přípravu jídla." Kulomet slov se na chvíli zastavil, Dalibor chvíli mlčel a větu si přečetl znovu. Pak otočil list a chvíli sledoval papír z druhé strany. Vytáhl drobný kapesníček a otřel si čelo. „Jídlo připravují studenti." Pokýval po chvíli napjatého ticha.

Morana se chvíli zastavila od poznámek, které si vedla a podívala se na pana Scholastika. Ten jen nezaujatě pokýval hlavou.

Dalibor pokračoval. „Nejvíce potřebuje rekonstrukci hlavní budova a prostory podzemí a věže. Je třeba financovat knihovnu, učební materiály pro studenty a příspěvky pro studenty, kteří nastoupili do školy z chudých poměrů a je třeba jim zařídit slušný životní základ pro rozvoj. Ze 48 studentů se jedná o téměř 50%. Velké množství studentů jsou válečnými sirotky, udávají že jsou rodiče pohřešováni, či kvůli válce přišli o majetek a nejsou schopní dítěti poskytnout oblečení, základní vybavení a jiné zdroje." Dalibor natáhl ruku, na chvíli se na papír mračil a vzal drobný hrníček do ruky a napil se.

„Vizí školského zařízení je navázat na tradici výuky magie, zprostředkování kompletního základního vzdělání dětí od deseti do devatenácti let zakončené řádnou Abiturientskou zkouškou. Třídy jsou rozdělené do osmi ročníků, podle gymnaziálního vzoru.

Vyučování probíhá...." Dalibor přestal číst a podíval se na ty dva. „Následují už jen osnovy a učitelé, to si pak posoudíte vy pane Scholastiku." Podíval se na ně.

Chvíli klepal prsty do desky stolu a mračil se.

Scholastik se nadechl a založil si prsty do sebe a lokty opřel o stůl. Byl to mužík letitý, měl holou hlavu a dlouhý bílý vous, ale co postrádal na vnější schráně, to doháněl v hlavě.

„Pane Dalibore," povzdechl si a bylo jasné, že teď ačkoli by to dal tonem hlasu najevo, Daliborovi vyčiní. „Tohle mělo být schváleno před tím, než studenti vůbec do školy nastoupili." Podíval se na Dalibora.

„Máte pravdu, bohužel jsem tento dokument dostal včera večer." Zamumlal tiše a hleděl do papírů. Musíme dnes vypracovat celý tento projekt, nejlépe na to sehnat architekta, sehnat potvrzení a všechno okolo. Slečna Morana potom dokumenty doručí přímo panu řediteli a dohlédne na hladký průběh." Ukázal na ni Dalibor a Morana si v duchu povzdechla. Samozřejmě.

Taurus už o ní věděl.

Bude vědět i o tom, kde je Běs?