Rozárka seděla v Taurusově kanceláři, Taurus tam momentálně nebyl a Rozárce to vlastně ani příliš nevadilo. Netušila, jak se k němu má chovat a vlastně přemýšlela o tom, jestli vůbec Hořcovi a Konvalince tohle tajemství prozradí.
Doktor Mundi potvrdil, že je pan ředitel Taurus Rozárčiným biologickým otcem a spoustu věcí se tím usnadnilo, především co se týkalo její budoucí existence. Bohužel všechno ostatní se tím neuvěřitelně zkomplikovalo.
Slečna Freya jí přinesla hrníček nějakého čaje a Rozárka předpokládala, že je to něco na uklidnění, ale Rozárka byla klidná.
Věděla, že se v příštích dnech odehraje pohřeb, ale vlastně stále čekala, jak se ohledně toho začne cítit... čekala, cokoli. Ale uvnitř ní, byla hluboká díra, která nějak vtahovala všechny emoce a nebyla způsobená ztrátou matky. Tu ženu vlastně vůbec neznala, a jediné co s ní zemřelo, byla naděje.
Teď tu byl muž, kterého vůbec neznala, který byl jejím otcem.
Mrtvá žena, která byla její matkou.
A démon, který ji vychovával, když byla malá. Ten, kterému říkala tatínku a jehož svetr měla pod postelí a tulila se k němu, když jí bylo smutno.
Trochu doufala, že by mohla znovu dojít na pohřební loučku a pohřbít tam do krabice od bot další drobnosti, ale hned tu myšlenku zaplašila. Běs se jen tak nerozhodne vzdát své snažení, ať už je to cokoli. Rozárka věděla, že pohled těch očí nepřinese nikomu nic dobrého.
°
Sněžilo, ten den.
Taurus se díval na oblohu, jak se k zemi snáší velké těžké chomáče vloček, i tenký poprašek způsobil, že všude okolo bylo nepřirozené ticho.
Cítil oči zrzavé dívenky za sebou, ale neměl vůbec energii teď něco řešit. Srdce starého, válkou zmučeného muže se ještě jednou rozlomilo a měl pocit, že už je to naposledy.
Větší bolest asi... nikdy nepřijde.
Ztratil ji.
Sice zbyla jen prázdnou schránkou z toho, kým dříve byla. Ale ztratil ji.
Do ticha se ozývalo jen praskání ohně.
Pohřební hranici vystavěli na pohřební loučce. Posvátném místě, na místě, které jako malá měla nejraději. Tělo v bílém rubáši pohltily plameny.
Rozárka neplakala.
To bylo jediné, čeho si všiml.
Když byl konec a pohřební hosté odešli na Nekonečnou zastávku a poté někam na kar. Taurus zůstal, všiml si dívenky za svými zády. Poslední dobou se zase uzavřela do sebe a probodávala ho pohledem kdykoli se jí naskytla příležitost.
„Rozárko." Oslovil ji. „Chtěl bych ti představit tvou babičku." Pokynul k ženě, která stála opodál.
Rozárka přimhouřila oči a podívala se za sebe.
„Je to matka tvojí matky," ujistil ji, protože si nebyl jistý, kde pramení ta zdráhavost. To v ní probudilo trochu zvědavosti.
Rozárka k ní došla blíž, viděl, jak ji žena oslovila a pak spolu odešly.
A Taurus tam zůstal stát sám, díval se jak dohořívá hranice.
ČTEŠ
Mezi stíny
FantasíaExistuje jiný svět, plný drobných čárů a kleteb pronesených přímo do naštvaných očí. V českých zemích bylo čarodějů a čarodějnic mnoho, dávno ve středověku. Ale přišly války a nyní je čeká další hrozba. Rozárka je dívka bez rodičů, která poprvé nast...
