10.3.2020

1.3K 25 0
                                    

Už to jsou dva dny od incidentu s Dominikem a Mirkem. Sedím v pokoji kde leží Dominik. Nůž zasáhl jednu ledvinu. Byl na operaci aby mu ledvinu vyndali.

Teď má jen jednu. Nijak ho to neomezuje ale když se mu něco stane i s tou druhou je víc v ohrožení. Je v bezvědomí ale prý se velmi brzy vzbudí.

Jsem u něj vždy od tří do pěti a jen sedím a koukám na něj. Už je skoro pět tak že se zvedám ze židle beru věci a jdu ke dveřím.

Chtěla jsem otevřít ale otevřela mi sestřička která mi vždy říkala abych už šla. Vyšla jsem z nemocnice a nastoupila do auta.

Dojela jsem domů a odevřela dveře. Kuba seděl na sedačce v obýváku a čuměl na televizi. Jakub ještě neodjel. Chtěl počkat na Dominika.

Šla jsem se přitulit ke Kubovi a koukala s ním na televizi. Bylo už osm večer a já seděla stále na sedačce s mobilem v ruce. Kuba odešel nikam do baru.

Teď je na tom celkem špatně. Dominik je pro něj hodně důležitej. I když se nikolikrát pohádali a porvali jsou jako pravý bratři.

Neuměla bych si přestavit jednoho bez druhýho. Já jsem si k Dominikovi taky našla cestu. A nikdo nechceme aby se mu něco stalo.

Ještě když se mu to stalo kvůli nám. Je to moje a Kubova máma. Jemu to mohlo být jedno ale on se zachoval jako pravý kamarád a chránil čest naší mami.

Moje myšlenky mě uspávali.

Ještě jednou na ní šáhneš!! (Nik tendo, Yzomandias) Kde žijí příběhy. Začni objevovat