Ještě jednou na ní šáhneš!! (Nik tendo, Yzomandias)

10.2.2020

Krásný ráno. Dnes je den vydání novýho trecku 6:00 ráno. Jakub se trošku začal bavit s Dominikem zatím co já ho vymazala ze života. Nikdy se na mě snaží mluvit ale ignoruju ho.

Kvůli němu jsem málem umřela. Je to hroznej sráč jak se mi dokáže dostat do hlavy.

Kluci zapíjejí treck a já jedu vlakem do Varů. Po dlouhém přemlouvání sama sebe jsem se přemluvila a jedu si pro věci. Nakonec budu u Kuby ne měcís ale možná i dýl. Plánuju něco vobřího ale na to mám ještě čas.

Za cca dvě hodiny budu ve Varech. No jo Kuba je rychlejší jak vlak. Zrovna mi píše máma.

Mamča: Ahoj zlatíčko nechceš dneska přijít. Už si u mě dlouho nespala nechtěla by jsi sis to napravit. Jen jeden den.

Barunečka: Možná mamí. Budu o tom uvažovat.

Nakonec jsem se rozhodla že mi to neuškodí strávit noc s mamkou. Napíšu Kubovi aby to nedopadlo jako posledně.

Barča: Ahoj Kubí. Dneska jedu do Varů a přespávám u mámy. Jen oznamuju aby jsi mě večer nečekal. A dej si panáka za mě prosím.

Kubíkkk: Jasně. Užij si to a panák splněn. Pak o tebe přijedu jestli chceš.

Barča: Jo to by bylo super. Tak dík cs

Už se otevírají dveře od vlasku a hlásí se žs už jsme v Pardubicích. Vycházímz vlaku a jdu směr můj dům. Po půl hodině stojím před barákem a lovím klíče z kapsy odevru dveře a poté jr zase zavřu.

Vydám se do pokoje a vezmu velkej kufr. Ze skříně beru úplně všechno. Kufr je plný k prasknutí. Kufr dám dólu ke kveřím a vydám se do kuchyně. Vezmu si rohlík a pro změnu se vydám do chodby kde si vezmu klíče od auta.

I s kufrem vyjdu a zamknu. Odemknu auto a kufr dám do kufru. Jaká to krásná čeština. Nastoupím nastartuju a jedu. Po deseti minutách vystupuju u mamčina domku. Kufr nechávám v autě a jdu. Od domu už nemám klíče proto jsem nucena zazvonit. Po chvilce odevře mamka

Obejmují a pozdravim. Pustí mě dovnitř a já jdu hned do obýváku. Kde sedí mamky přítel.

,, Ahoj já jsem Mirek." postavil se a dal mi ruku

,, Bára." uchopila jsem ruku a jemně zatřásla.

Na pohled nevipadá vůbec simpaticky. Vypadá jak hovno. Do obýváku přiběhne kluk tak možná o tři roky mladší jak já.

,, Táto sundáš mi ty plagáty?" řekl kluk

,, Jo tohle je Matěj. A tohle je Bára." představila nás máma

Jen jsme na sebe koukali. Ani slovo. Já chci zpátky ke Kubíkovi. Mě se to tady nelíbí.

,, Báro běž mu pomoc." nařídil mi Mirek

Neochotně jsem šla s ním. Proč sakra zabočil do Kuby pokoje? On tam jako teď bude? Když jsem vešla do pokoje zaskočilo mi.

Kuby plagáty byli roztrhaný. Všude byl pordel. Zmizeli i Kubovi desky a alba.

,, To ty?" zeptala jsem se

,, Jo. Dělám si z toho nový pokoj."

,, Tak s tímhle ti pomáhat nebudu." sedla jsem si na postel a koukala jak se snaží dostat plagáty ze zdí

Po asi hodině už měl hotovo tak si sednul ke mě.

,, Co ty děláš za práci?" zeptal se

,, Dalo by se říct že jsem modelka. Před půl rokem jsem zkončila a zase začnu."

Matěj se na mě kouknul a dal mi ruku na stehno. Trošku jsem se od něho šoupla.

,, Hele nevim co si myslíš ale nezkoušel to. Kolik ti vůbec je?"

,, Bude mi sedmnáct." řekl a šoupnul se blíž. Začal mi šahat pod tričko

,, Kurva Matěji co to děláš?!! To jsi tak dementní že nedokážeš pochopit že nechci!!! " řvala jsem na něj

,, Co řveš na mého syna!!!!" začal na mě řvát Mirek

,, Ona na mě řve proto že jsem mladší." snažil se vymluvit Matěj

,, Co to kurva meleš!! Začal jsi na mě hrabat!!!" křičela jsem

,, Rozmazlená, nevychovaná kráva!! Ještě k tomu lže!!"

To už jsem nezvládla a odešla jsem z pokoje. Za sebou jsem práskla dveřmi a šla do svýho pokoje. Lehla jsem si na postel a začala řvát do polštáře.

Napsala jsem Alexovi proto že jsem potřebovala vypadnout z tohoto domu.

Barunkaaa: Čau Alexi. Za deset minut přijedu k tobě. Jdem do kavárny

Alex: ok

V kavárně si dáme každý kafe a začneme povídat. Řeknu mu všechno co se stalo. I něco o Dominikovi. Prostě se vyspovídám.

Je po devátý a my až teď jdeme z kavárny. Kdyby nezavíraly jsme tam ještě dlouho. Odvezu Alexe domů a pak sama odjedu k mámě.

Otevře dveře a hned jdu do pokoje. Jen vydím pohledy na mě.

,, Nejdeš nijak pozdě?!!" křikne na mě Mirek

Zastavím se na schodech a kouknu se na něj.

,, Nejsi můj táta tak drž hubu."

,, To jsem rád. Být tvým tátou taky bych odešel."

,, Polib mi prdel kryple." rozešla jsem se zase. Nahrnuli se mi slzy do očí.

Zavřela do pokoje a usla.