Ještě jednou na ní šáhneš!! (Nik tendo, Yzomandias)

11.3.2020

Probudila jsem se a rozhlídla se. Spala jsem na sedačce. Vztala jsem a šla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a učesala vlasy do vysokého culýku.

V pokoji jsem si vzala černý legýni a černý tílko. Na to ještě bílo černou košili. Vyšla jsem z pokoje a koukla se na mobil. Nikdo mi volal.

,, Prosim?" řekla jsem do telefonu

,, Dobrý den. Dominik Citta se probouzí. Volali jsme i vašemu bratrovi ale ten nám to nebere. Můžete přijet hned i když není náštěvní doba." ozve se z telefonu

,, Dobře hned jsem tam." típla jsem hovor a vtrhla jsem do Jakubova pokoje.

Kuba sedí na postely a má hlavu v dlaních. Když otevřu dveře podívá se na mě a zvedne se.

,, Dominik se probouzí!" křiknu na něj

Jakub bez jediného slova opouští pokoj a jde po schodech. Rozběhnu se za ním. Vezme nijaký klíče od auta.

,, Jedem tvým nebo mím?" chci se ho zeptat ale Kuba odemiká svoje

Jen jsem na to kývla a nastoupila do auta. Za patnáct minut jdeme do nemocnice. Ohlásím nás a jdem směr pokoj kde je Dominik.

Otevřu dveře a vidím Dominika jak leží na posteli a kouká na nás. Jdu ho hned obejmout. Do pokoje přijde i nijaká seatřička se složkou.

,, Pardón že ruším ale musíme sepsat Cittův stav." řekne sestřička a přijde k Dominikovi z duhé strany

,, Jak se cítite?"

,, Dal bych si cígo." odpoví Dominik

S Kubou se zašklebíme.

,, Bolí vás něco?"

,, Trochu mě bolí péro. Už jsem ho dlouho neukojil." Dominik je celkem drzej

,, Přijdu až se uklidníte." řekla sestřička a odešla

S Jakubem jsme se začali smát. Je fajn že už je v pořádku a ještě k tomu má chuť si dělat srandu.

,, Chyběl jsi mi brácho." řekne Kuba a obejme Dominika

Taky ho obejmu a sednu si na židly. Pak si povídame. Je už skoro čas oběda a já s Kubou se loučíme s Dominikem.

Když jdeme přes recepcy zastavím se a zeptám se kdy ho pustěj. Řeknou mi že jestli všechno půjde dobře tak za tři dny.

Jedem do nijaký restaurace kde si dáme jídlo. Dávám si salát v dětský porci.

,, Hele ségra můsíš začít jíst pořádně. Vim moc dobře že to v tobě zanechali drogy ale takhle už to dál nejde. Nikde s sebou sekneš špatně dopadneš a bude po tobě." snaží se mi vysvětlit Jakub

,, Dobře, dám si k tomu housku. Ale alepoň jsem zhubla osm kylo. Teď vážím 48 kilo." ndšeně si nabírám salát na vydličku

,, Super, vážíš jako třináctiletá holčička ze sedmičky. Prober se! Tobě je dvacet a do školy už nechodíš."

Chvilku jsem se až jako dohadovaly o tom jak já nejím a pak už to Kuba vzdal. Vrátili jsme se domů a já si sedla na sedačku s notebookem.

Víte jak jsem vám říkala že chystám něco velkého? Je to tady. Koukám na ruzný inzeáty ,, Vily v Pardubicích". Přesně tak.

Bavila jsem se o tom jednou s Dominikem. A moje schopnosti s koupí celkem levného a přitom úžasného domu jsou nejlepší.

Už jsem i pár lidem volala. Našla jsem jakože luxusní vilu ale ta cena byla velká. Když si zpočítám všechny kluky z labelu milion plus je to. Nik, Yzo, Konev, Decky, Koky, Calin, Robin, Jikson, Hasan, Karlo, Kamil.

Což je dvanáct členů. Kdyby každý z nich dal dva milióny musela bych doplatit pět mega. Je to velká věc kterou ale chci zároveň udělat tajně.

Bude to ještě těžký. Nevim kdo by mi dal dva mega aniž by věděl na co to je. Já bych to sobě nedala ale co. Zkusit se má všechno.

Dovolám snad všem a jdu si lehnout. Hrozně nad tím teď lámu hlavu ale alespoň mám co dělat. Nakonec usnu.