Sázka - Larry Stylinson CZ

5

Niallovo pohled

Myslím si, že Louis je gay, protože si ho nedokážu představit chodit s holkou, nebo jenom pozvat holku někam. Chci si to ale ověřit, i když tohle možná není nejlepší věc, co bych mohl udělat. 

Vyndal jsem ze své kapsy telefon, natočil si ho k sobě tak, aby na něj Louis neviděl a hledal jsem nějakou holku, která by se mu mohla líbit.

Konečně jsem na nějakou hezkou holku na instagramu narazil a telefon jsem natočil k němu.

„Tak co, líbí se ti ta holka?" zeptal jsem se ho. 

Bylo na něm vidět, že to bylo jak kdybych mu ukazoval fotku psa. Nic neřekl, zase jen pokrčil rameny.

„Louisi, zkus tvoje pokrčení rameny nějak rozvinout slovy, prosím," řekl jsem mu, protože to, že mi kývne rameny, mi nic neřekne.

„Tak nevím, je asi celkem hezká, řekl bych," a zase potom to jeho pokrčení ramen.

„Uhhhh, fajn," vydechl jsem.

Na telefonu jsem potom začal hledat nějakého kluka, který by se mu mohl líbit. Našel jsem nějakého herce, který by se mu mohl líbit.

Otočil jsem na něj telefon a hele, jaká byla reakce. Konečně tam byla nějaká reakce, i když se jí snažil hodně, ale hodně dobře skrýt.

„No, tak teď mi řekni, jak se ti líbí," ušklíbl jsem se.

„No, kluk, no," řekl a zase ty ramena.

„A ten kluk byl hezčí než ta holka, že jo," řekl jsem spíše řečnickou otázku.

„Nevim," řekl.

„Fajn, tak na tebe hold půjdu jinak," povzdechl jsem si a otevřel jsem google.

Nijak jsem s tím nepáral a našel jsem tam normální porno. Kluk a holka.

„Tady máš, chci aby ses koukal alespoň dvě minuty," řekl jsem.

„Nialle, nemůžeš mě tady nutit se koukat na tohle...," řekl a odvrátil pohled. 

„fajn, dobře, já ti to nebudu dělat, nebudu tě trápit, ale chci, abys mi teď řekl alespoň to, jestli se ti tedy líbí kluci, nebo holky, nebo obojí," řekl jsem naposledy.

„Nialle, já nevím, chápeš to?! Nevím! Tak jsem asi gay, nebo bisexuál, ale já prostě nevím! Kdy to pochopíš! Hledám sám sebe a ty mi tady pouštíš porno, jako bych byl nějaký nevím co! A není to snad moje věc? Ano, je! Tak mě sakra nech!" zakřičel snad nejvíce, jak jsem ho kdy slyšel. 

Jen jsem na něj zůstal zírat s vykulenýma očima a sledoval jsem, jak se z jeho očí začínaly valit slzy. Sakra, tohle jsem nechtěl.

On se pomalu složil na zem, přitáhl si nohy k tělu, hlavu si dal do mezery mezi jeho koleny a prečel.

„L-Lou, promiň, nechtěl jsem.." řekl jsem a pomalu šel k němu.

„Ne, Nialle, jdi domů, prosím," řekl mezi vzlyky. 

„Um, dobře. Omlouvám se," řekl jsem lítostně a šel jsem domů.

„Na shledanou," řekl jsem jeho rodičům dole.

„Co že už jdeš domů, Nialle?" zeptala se mě jeho mamka.

„Naštval jsem Louiho, tak mě poprosil, jestli bych nemohl jít domů. Ale chápu ho, provokoval jsem," sklopil jsem hlavu.

„Aha, tak se měj," rozloučila se.

„Nashle," řekl jsem a odešel.

Sakra, tohle jsem možná asi pokazil.