Sázka - Larry Stylinson CZ

6

Louiho pohled

Niall mě dostal do hodně stresové situace a já jsem to nezvládl.

Došel jsem si dolů alespoň pro něco, co sním.

Hned jak jsem tam došel, začala mamka mluvit.

„Prý tě Niall naštval, co se stalo?" zeptala se.

„To je jedno," odbyl jsem ji, vzal jsem si jogurt se lžičkou a odnesl si to do pokoje.

Do večera jsem nic moc nedělal, jen jsem se potom šel vysprchovat a na konec jsem šel spát.

---

Ráno jsem se probudil a nebylo mi nejlépe. Ale je začátek roku a taky bych tam Nialla neměl nechávat samotného, sám vím, jak by mi bylo.

Připravil jsem se a vyšel jsem směrem k Niallovo domu. Chvilku jsem tam čekal a on potom přišel.

„Nialle, promiň, jak jsem na tebe křičel. Už jsem to nezvládl. Nikdy jsem se o to nijak nezajímal a včera už toho bylo moc. Přísahám, že někdy, až si budu sám sebou jistý, tak ti to řeknu, ale teď, dokud si nejsem jistý sám sebou, tak ti nic neřeknu," sklopil jsem hlavu.

„To je v pohodě, Lou. To já bych se spíše měl omlouvat, když jsem to na tebe jen tak vyvalil. Promiň," omluvil se taky.

Pomalu jsem se k němu přiblížil a obejmul ho.

Když mi objetí opětoval, tak jsem přidal na stisku. Chvilku jsme tak stáli a potom jsme se vydali do školy.

Sedli jsme si ve třídě na naše obvyklá místa.

Chvilku jsme čekali a potom zazvonilo, s čímž naše třídní učitelka vešla do třídy.

„Dobrý den, třído. Dneska si rozdáme nějaké učebnice a já vám řeknu, jaké sešity si budete nosit na moje hodiny. Potom se vydáme všichni společně do tělocvičny, kde bude pro celou školu připravena beseda o správném chování," řekla nám program na dnešní den.

„Teď prosím všichni pojďte se mnou do skladu a vezmeme ty učebnice," řekla nám taky jsme se všichni zvedli a šli do skladu, odkud každý vzal učebnice na jeden předmět.

Všechno jsme si to nějak rozdali, podepsali a nakonec jsme tedy šli do té tělocvičny.

Když jsme tam přišli už ten pár tříd bylo. Najal si sedl rovnou vedle té holky kterou mi včera ukazoval a protože si s ní hned začal povídat, tak já jsem zůstal jen sedět a koukat do blba.

Když jsem se podíval ke vchodu do tělocvičny, přicházela další třída. V čele stál ten kluk s kterým jsem včera omylem navázal oční kontakt a bavil se tam s dalšíma dvěma klukama.

Jeho kroky mířily přímo vedle mě, kam si taky sedl.

„Ahoj, jsi prváky že?" zeptal se mě.

„Ahoj, jsem," odpověděl jsem mu. Znělo ro možná tedy spíše jako otázka.

„Jak se jmenuješ?" zeptal se ještě.

"Jsem Louis Tomlinson. Ty?" Oplatil jsem mu otázku.

„Já jsem Harry Styles," usmál se.

Sakra, má tak krásný úsměv a hlavně ty jeho krásné ďolíčky, které se mu utvoří.

„Jak se ti tady na škole zatím líbí?"

„Alo jo, jde to. Moc se tady sice nevyznám, ale jinak je to v pohodě," zasmál jsem se trošku.

„Jo, to si po čase snad zvykneš," zasmál se taky.

Potom už do místnosti přišli i ti, co to tady budou všechno předvádět, nebo co.

Všichni jsme ztichli a poslouchali jsme.