Dneska mi pani Costariova udělala výjimečnou snídani. A vůbec, dneska se ke mně chovající moc hezky. Nevím proč...možná nějaké překvapení. Ale to by mi máma řekla. Teď asi půjdu ven. Máme před obchoďákem velkek park který má i hřiště,! Mám tam i svou nejlepší (BFF :-D). Jmenuje se Liza a ma 12 let. Bydlí naprosti parku v paneláku. Má 2 sestry a 1 bratra. Ale nemá tátu.
Ach jo..to je škoda. Liza je nemocná..a její sestry taky. Jedině její bracha Tom je zdravý. Takže jsem musela jít s nim ven já. Je to hrozná otrava!!! Je mu teprve 6 let a tenhle rok začal chodit do školy. Pořád žvaní o škole. Jak se naučil psát T a mnoho dalších věcí.
,, Julčo, půjdeme spolu na hřiště?"
,, Jo jo..."
,, A budeš si se mnou hrát?"
,, Jo..."
,, Julčo s tebou není sranda. Ja chci jít na hřiště!!!!!!!"
,, Vždyť tam jdeme Tome."
Takhle mě Tom pořád otravoval. Když jsme došli na hřiště, najednou se mi Tom vytrhl z ruky (musela jsem ho držet za ruku).
,, Tome!!!! Tome!!!!! Kam bežíš?! Tome!!!" Nemohla jsem ho dohonit. Co teď...
