Ráno mě máma vzbudila hodně brzo. Musla jsme si zbalit všechny věci a oblečení do krabic.
,, Julie už přestaň pořád brečet! Rozčiluje mě to!" už na mě řvala i máma. Bylo mi opravdu mizerně. Nechtěla jsme odejít. A zvlášť teď, kdy máme prázdniny. A vůbec jsme nevěděla proč!
,, Mami proč musíme odejít? "
,, Táta má problémy obchoďákem...A...no..víš..."
,, Co je mami?", skočila jsem mámě do řeči, ,, Co je s tátou?"
Rozběhla jsem se z pokoje a utíkala do tátovy pracovny. Nebyl taam. Běžela jsem za Charlotte, ale tu jsme taky nevěděla najít. Nevěděla jsem nic. Táta. Co je s ním? Běželo mi hlavou milion myšlenek. Ale nejdřív jsme musím najít tátu. To bylo hlavní. Myslela jsem si, že bude v knihovně, ma rad čtení, ale tam nebyl. V kanceláři taky nebyl.
,, Táto! Táto! Tati! " vykřikla jsme na celej obchoďák a všichni se na mě podivají.
,, Holčičko, co se stalo? Nevíš najít tátu?" oslovila mě straší pani.
,, Jo" a rozbrečela jsme se ještě víc.
,, Tak pojď, urcitě najdeme tveho tatínka. Teď musíme jít do takové kanceláře. .."
Dál už jsme neposlouchala. Bylo mi jedno kam mě ta stará bába bude odvádět.
