,,Pane, prosím ihned vypadněte!!!" říka Charlotta.
,,Když přijde ta holčička, vypadnu."
,,Charlotto, Charlotto!!" křičím a celá udýchaná vběhnu do kanceláře. Stojí tam ten divný pán. Má černo-bílej oblek a na hlavě černou buřinku.
,,Kdo to je?" ptám se.
,,Nevím Júlinko, ale je hrozně drzej!" řekne Charlotta a je vidět, že pána s buřinkou nenávidí.
,,Přišel jsem ai s tebou popovídat.."řekne a tajemně se usměje.
,,Mohla byste mladá slečinko odsuď na chvíli s prominutím vypadnou?" řekne pán s buřinkou.
,,Ne! Zůstanu tady s Julčou! Mohl byste jí něco udělat!" křiči Charlotta.
,,Moc Vás prosím!" a teď křičí i pán s buřinkou. Nedá se to poslouchat...
,,Přestaňte!!!" vykřiknu a najednou oba ztichnou.
,,Když do tří vteřin nevypadnete, zavolám policii!" řekla Charlotta, která byla celá rudá v tváři.
,,Ale, ale slečinka se naštvala...
,,Charlotto můžeš v klidu odejít. Neboj se o mě." řeknu a naznačím jí, aby šla.
,,Julčo, když bude nejhůř, zavolej!" a odešla pryč. V kaceláři jsme zůstali jenom já a a pán s buřinkou.
,,Tak! Začneme rychle. Víš kde je tvůj táta? Myslím, že nevíš, kde je."
,,Co se s ním stalo??? Řekněte mi to!!!" začala jsem křičet.
,,Klid... S tvým tátou se nic nestalo. Akurát jsem ho pozval na..na...řekněme na dlouhou dovolenou. Hlavně se ničeho neboj! " řekl ten divný pán.
,,Ale já se o tátu bojím! Co jste s ním udělal??!!" už jsem řvala.
„Poslouchej, nechci, aby se vám něco stalo, ale potřebuju abys mi to řekla." udýchaně odpoví. Najednou se mu hlas ztiší.
„Když mi to řekneš nebudete se muset stěhovat." teď je jeho hlas klidný.
,,A co?" začínám být taky klidná.
,,Co se stalo? Proč se stěhujete?" řekne pán a zdá sale, že úplně klidný. Připadá mi jako krotká ovečka, která se beznadějně ptá na spoustu otázek a nikdo jí nechce odpovědět.
,,No víte..." začinám a můj hlas se láme.
,,Jen klid holčičko nic ti neudělám." řekne pán a falešně se usměje.
Už se nezastavím. Všechno mu řelnu. O obchoďáku o tátovi...a vůbec o všem.
,,No a nakonec tátovi řekli, že může zaplatit 15 milionů a obchoďák mu nevezmou." řeknu a málem propuknu v pláč.
,,Tak to je mi líto holčičko..." řekne, ale nevypadá, že mi věří.
