Mattheo/me/Draco

5

Vrátila jsem se na pokoj a uviděla Hermionu sedící na mé posteli s knihami. Všechno jsem jí vyklopila.
Nestačila se divit. Řekla mi že když jsem omdlela Mattheo vystartoval po Dracovi a začali se prát.
Taky mi řekla, že si mám dávat pozor na oba dva. Což mi moc neulehčilo den.
Protože s jedním se mám tajně sejít a druhý očekává setkání.
Přišlo mi zvláštní ,že se ke mně tak Draco choval. Měla jsem za to ,že mě nemá moc rád...
Chvíli jsme si povídali a já se rozhodla jít se podívat jak se hraje famfrpál.
Hermiona se na mě podívala a já věděla, že jde se mnou.
Famfrpál...
Hraje se na létajících košťatech. Každý tým má sedm hráčů: 3 střelci, 2 odrážeči, 1 brankář a 1 chytač.
Zlatonka je nejdůležitější míč celého zápasu, protože jejím chycením získá družstvo 150 bodů, a ukončí zápas. Nesmí se jí však dotknout nikdo jiný než chytač.
Zlatonka je začarována kouzlem, díky kterému dokáže identifikovat prvního člověka, který se jí dotkl.
Bylo 15:30 a já se rozhodla že to zkusím na střelce, protože je prý dneska nábor.
Znám všechny pravidla a umím vyjmenovat všechny ,,míče”.
Nábor nováčků (mě) byl prý lehčí než minulý rok.
Jeden kluk ze Zmijozelu vedl zkoušku..
Naši zkoušku ohněm. Měla jsem vážně štěstí ,že to na koštěti umím.
Byla jsem na řadě...
Střelci měli za úkol strefit se do  jedné z branek 3krát.
Vzala jsem své koště, dala si ho mezi nohy a odrazila se svými nohy do vzduchu.
Vždycky ,když po mně šli ostatní uletěla jsem jim spodem.
Trefila jsem se 2krát a jednou mě přechytračil jeden kluk a vzal mi míč než ho ale stihl hodit do brány zrychlila jsem a míč chytila a hodila do brány...
„Vítej v týmu” řekl kluk který vedl nábor s nadšením a ostatní začli tleskat.
Zahřálo mě u srdce.
Hermiona se mezitím někam vytratila a já musela cestou na pokoj přemýšlet o Dracovi.
Nehledě na to, že nevím co mi chce a přijde mi to nefér k Mateovi.
Ale i tak mě zároveň něco táhne k Dracovi.

Když jsem se vrátila do pokoje, zapadla jsem do postele a usnula.
Probudilo mě cvakání na okně.
Otevřela jsem oči a vykoukla z okna a co nevidím obrovská bouřka. Divím se,že jsem se neprobudila dřív.
A SAKRA kolik JE HODIN?
Mrknu na mobil a je 18:49!?
„Cože, to jsem spala tak dlouho??”
Radši sebou pohnu ať to stihnu přece jenom je astronomická věž daleko.
Očividně jsem spala v hábitu, ale radši jsem si ho sundala a pověsila na šatník.
Vlasy jsem si rozpustila a trochu upravila.
18:53
„Sakra, sakra..sakra. Zrovna teď musím jít pozdě. Ani jsem nestihla večeři. Tak jo hůlku si brát asi nebudu a radši si s sebou vezmu mobil.....a teď rychle na věž.” zamumlala jsem si pro sebe.
Vytřeštila jsem z pokoje jak střela, běžela skrz společenskou místnost a skrz schody se postupně dobelhala ke schodům astronomické věže.
A co by ne přesně 19:00.
Jdu po zatočených schodech a všimnu si u  zábradlí věže Draca, který se asi teď kouká na černé jezero. Když jsem nahoře otočí se na mě a hledí na mě jeho chladným pohledem, který se zdá jako by už vřelejší než jsem na něm viděla.
Přistoupila jsem blíž a čekala až promluví a prolomí to hrobové ticho, ale nic...
Koukali jsme si navzájem do očí, nikdy jsem si nemyslela že to řeknu, ale má fakt kouzelné oči.
Tmavě modré až skoro bouřkové oči mu zvýrazňují obličej je v nich ale i něco jiného. Něco co nedokážu popsat.
Po chvíli jsem promluvila.
„Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit?” po chvilce odpověděl.
„Víš, že máš hrozně krásné oči?” zeptal se jemným hlasem, který se rozléhal po místnosti. A já si všimla, že se začínám lehce červenat.
„Ty tvoje taky ujdou.” řekla jsem a oba jsme se rozesmáli.
„Chtěl jsem tě vidět......jo a prý jsi v týmu říkali kluci.” řekl s úsměvem.
„Jo takhle ty už jsi se o mně informoval.”dodala jsem s důvtipem.
Úsměv, který měl na tváři se ještě zvětšil.
„Rád se zajímám o zajímavé lidi” řekl a přistoupil blíž.
„A ty jsi rozhodně nejzajímavější holka na téhle škole.” řekl lehce a zastrčil mi jeden pramínek vlasů za ucho.
Usmála jsem se na něj a dívala se mu do očí. Zazvonil zvon a oba jsme skoro vyskočili jeden na druhého leknutím.
Oba jsme se rozesmáli.
Po chvíli jsem mu řekla, že už bych měla jít spát a protože máme pokoje skoro u sebe rozhodl se, že mě doprovodí.
Cestou jsme si povídali o famfrpále a řekl mi ,že je taky v týmu.
Byla úleva, že tam bude aspoň někdo koho znám.
Když už jsme byli před dveřmi následovalo rozloučení.
Byla jsem napnutá jak struna i když to bylo fajn.
„Bylo to..” v tu chvíli mě vzal oběma rukama za tvář a políbil mě.
V tu chvíli jsem ani nevnímala svoje nohy a váhu která mě drží nahoře.
Odtáhla jsem se.
„Ale já a Matheo..” ani jsem nedořekla a znovu mě políbil už ale vášnivěji a já nevěděla co říct.
Když se odtáhl řekl „Políbím tě kdy budu chtít!.” chladně jakoby to byl starý Draco ten chladný a namyšlený.
Zvedl obočí jakoby čekal, že mu padnu k nohám. Po chvilce se otočil a šel do svého pokoje.
Byla jsem tak zmatená, že jsem šla do pokoje a celou noc přemýšlela nad tím co se vlastně stalo.

Díky moc za vaši podporu ❤️⭐ a budu moc ráda i za komentáře k příběhu. Klidně i nějaké nápady na vývin a pokračování v dalších „epizodách”.