Mattheo/me/Draco

6

Když jsem se probudila...byla jsem tam kde včera večer. Vůbec jsem netušila co dělat. Rozhodla jsem se, že to nechám být a svojí mysl tím tak ochráním před milióny myšlenek. Šla jsem se převlékat do uniformy když jsem si všimla , že mám u dveří papírek. Oblékla jsem si sukni, košili a hábit a šla pro papírek.

Jsi zvaná na naší tajnou párty

Učitelé mají nějakou schůzi takže tu nebude žádný dozor. Přijď v 23h na zahradu.

To mi trochu vylepšilo náladu. Možná mě ta možnost, že jsem na žádné párty ještě nebyla trochu děsí, ale když půjdu s Hermionou nebude to tak hrozný.
Šla jsem na snídani a po cestě si udělala culík. Teď mi došlo že tam bude Mattheo a na 100% i Draco. Cítím se provinile kvůli té puse s Dracem. Jakmile se proberu z mého zamyšlení hned do někoho vrazim. Jako vždy.
Po mém omlouvání zjistim hned, že to je Mattheo.
„Jsi v pohodě? Omlouvám se vůbec jsem nevnímala svět okolo." říkám tak rychle až se sama divím, že to jde.
„Ehh jo jsem a ty? Vypadáš mimo."
„Jen jsem přemýšlela. A když už jsi tu můžem spolu na snídani."
„Jo jasně" řekl s úsměvem a vzal mě za ruku. Měl jí hřejivou a teplou a mně se trochu začala potit. Bože to je trapas. Zkusím o něčem povídat, aby si toho nevšiml.
Pokračujeme chodbou ke schodišti a já se ho rychle zeptám.
„Jdeš dneska na tu párty? Nešel bys se mnou?"
„Jo jasně, vlastně jsem měl v plánu tě tam pozvat."
Chvíli jsme si ještě povídali o té párty a kdo všechno tam asi bude.
...
Když jsme došli k hlavním dveřím, všimla jsem si , že tam je asi jen polovina z Nebelvíru a Zmijozelu.
Sedli jsme si ke stolu, kde byly míchané vajíčka se slaninou. Nandali jsme si a pustili se do jídla. Do místnosti začalo chodit víc a víc lidí, když v tom jsem si všimla, že jde a dívá se přímo na mě...Draco.... pořád nevím co to znamenalo na Astronomické věži, rozhodla jsem, že to budu řešit později.
Mattheo asi zaregistroval, že se na Draca dívám s jistou odměřeností a ruku mi políbil. V tu chvíli jsem zrudla a usmála se. Draco se v tu chvíli malém srazil s nějakým klukem z Mrzimoru, díval se jako bych byla nějaký jeho drahocenný majetek a Mattheo mě právě ukradl nebo co. Po tom co si šel sednout jsem rychle dojedla a řekla Mattymu že si musím něco vyřešit. Nečekala jsem na odpověď a svižným krokem šla pryč.
Musím to konečně vyřešit.
Mám ráda Matthea.
Ne Draca.
Přesto,ale nemůžu popřít, že mě to k Dracovi nějakým způsobem netáhne...
Jak jsem nad tím přemýšlela rozhodla jsem se že to prostě teď nechci a nebudu řešit.
Prostě půjdu do pokoje a protože máme dneska volno půjdu s Hermionou do Prasinek, abych si nakoupila nějaký šaty.

Když jsem odešla z pokoje, všimla jsem si že na pohovce v naší společenské místnosti sedí okolo Draca asi pět holek.
Ne že by mi to vadilo jen to je... nezvyklé... ale mohla jsem to čekat, přeci naše hadí princátko může mít koho chce a kdy chce. Nejotravnější byly ty poštovné hlasy, nechápu že to někdo dokáže poslouchat déle než minutu.
Jak jsem kolem nich prošla zastavil mě jeho hlas.
„Ale, ale koho pak to tu máme“ řekl se svým hloupým úšklebkem.
„Víš Draco radši se starej o ten tvůj pitomej zástup hloupých husiček a mě z toho laskavě vynech.“ s klidem na duši že od něj budu mít pokoj jsem vydechla a šla ke dveřím.
„Víš Katrino Evansová tomu se říká žárlivost “ zasmál se a já se otočila usmála se a řekla „To určitě Draco Malfoyi “

Když jsem doběhla před hrad uviděla jsem Hermionu a všechno jí řekla po cestě do Prasinek.