Vím, že bude můj

10.Díl-Slabé srdce

„Kdybys chtěla víc, dej vědět."

„Díky, tohle je ideální dávka."

„Nikdy jsme se neviděli, kdyby něco."

„A už ani neuvidíme. Já nikdy nepotkala tebe, stejně tak jako ty mě."

Pokýval hlavou a bez dalšího otálení odešel. Držela jsem v rukách malý pytlíček a dívala se na barevný prášek. Člověk by nevěřil, kolik špatného toho dokáže napáchat. Zvlášť, pokud má člověk problémy se srdcem.

Došla jsem ke klubu a vešla dovnitř. Všude bylo plno lidí, převážně od nás ze školy. Prvačky, které se zmalovaly a byly připravené udělat dojem na starší kluky. Sportovci, kteří to brali jako skvělou příležitost pro trávu a alkohol. Přítelkyně sportovců, které jsi myslely, že dosáhly životního úspěchu. A pak jsem tu byla já, rozhodnutá se zbavit svého přítele.

„Veroniko! Tak jsi přišla! Co jsi dáš?"vtisknul mi krátký polibek a odtáhl k baru.

„To samé, co ty,"usmála jsem se.

„Jsem na vodě,"zasmál se.

Než jsem stačila odpovědět, oslovil Justina jeden z jeho kamarádů a hlavou kývnul dozadu.

„Klidně běž, sednu si do boxu a někde mě najdeš,"nechala jsem ho odejít a objednala na baru dva ovocné koktejly. Jakmile byly hotové, vzala jsem je a odnesla k jednomu z boxů, kde seděly nějaké holky. Potřebovala jsem tam nenápadně nasypat extázi, kterou jsem u sebe měla. Což se v jejich přítomnosti nedalo. Musela jsem čekat. Po pár minutách se zvedly a udělaly si fotku před boxem. Udělaly mi dokonalou zeď. Nikdo na mě teď nemohl vidět, takže jsem vysypala prášek dovnitř a vytáhla z kabelky lžičku. Spolusedící se, už ke stolu nevrátily, takže to, že jsem míchala lžičkou ovocný koktejl nikomu nepřišlo divné.

Jakmile byl prášek rozpuštěný, schovala jsem lžičku zpátky a upíjela ze svého koktejlu. Justin mě našel asi po dvaceti minutách a pití, které jsem mu objednala dost uvítal. Vypil koktejl na pár loků a pak ke mně natáhl ruku. Hudba hrála dost hlasitě, takže šance, že bychom se slyšely nebyla moc veliká.

Naznačila jsem mu, že si musím zavolat, že ho najdu a odešla ven. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a podívala se na skupinku mladíků, kteří stáli kousek ode mě. Mohlo jim být stěží šestnáct a byli rádi, že se udrží na nohou. Za mnou se ozval chichot a hned na to vyšla holka s lehce podnapilým klukem. Tyhle naivní slepice si myslí, že je to začátek středoškolské lásky a netuší, že jsou jen jednou čárkou v deníku.

Vrátila jsem se zpátky do klubu a vyšla po schodech u baru nahoru. Díky tomu jsem teď měla nejlepší přehled o tom, co se děje. Bar byl osvětlený barevnými světly a jediné, co šlo rozeznat byla hromada podnapilých lidí, snažící se tančit a nepadat na sebe. Při pohledu na telefon jsem zjistila, že tu trávím, už přes dvě hodiny, což je víc, než jsem čekala.

„Niko?"

„Irmo! To je překvapení, co tady děláš?"

„Je to studentský večírek a Blue nechtěla jít sama, tak-."

„To je od tebe hezké, že ji děláš společnost. Posaď se,"kývla jsem hlavou k volné židli naproti mně. Irma poslechla a rozpačitě se na mě podívala.

„Jaké bylo natáčení?"

„Skvělé, vše jde podle plánů."

Ani nevěděla, jak moc. Zjistila jsem si novinky o škole a pak řeč stočila k místním drbům, které mi Irma ráda poskytla.

„A potom-,"Irma se zastavila uprostřed věty, protože nás obě upoutal hluk dole. Hudba se vypnula a dovnitř se tlačili dva záchranáři. Okamžitě jsem seběhla dolů a snažila se protlačit k nim. Nebyla jsem jediná, která byla zvědavá, takže mi to chvíli trvalo.

„Je to mladý kluk, Jeremy! A teď!"zakřičel jeden z nich a ozval se divný zvuk. Prodrala jsem se do první řady a uviděla Justina ležet na zemi. Měl červené tváře a celý byl propocený. Záchranář vzal defibrilátor a snažil se mu obnovit životní funkce. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli. Sledovala jsem, jak Justinovo tělo nadskakuje pod proudem a sama nevěděla, jestli chci, aby zemřel.

„Je to marný, jsme tady přes třicet minut. Zapiš čas smrti,"řekl jeden ze záchranářů a podíval se na nás.

Justin byl mrtvý.