Vím, že bude můj

27.Díl-Epilog

Dolakovala jsem si nehty a schovala lak na své místo. Ozvalo se zaklepání a dovnitř vstoupila psycholožka. Protočila jsem oči a dál se věnovala nehtům. Potřebovala bych kadeřnici.

„Ahoj Veroniko," pozdravila mě a mile se usmála.

Ignorovala jsem jí a přešla k oknu. Jak dlouho tu vlastně trčím? Měsíc? Dva?

„Tvůj otec by tě rád viděl a matka taky."

Ne, nechtěli. Říkají to jen proto, aby vypadali jako skvělí rodiče. Kdyby byli skvělí rodiče, nezavřeli by mě do blázince.

„Kdy mě konečně pustíte? Nejsem slintající magor, takže bych odsud ráda vypadla. Mám pár věcí, kterým se chci věnovat," otočila jsem se na ni se založenýma rukama.

„Psala sis do deníčku? Ráda bych to s tebou probrala," řekla úplně v klidu a ukázala na deník na stole.

„Do deníčku? Tak vy chcete deníček?" popadla jsem ho a začala z něj trhat nepopsané stránky.

„Tady máte ten svůj deníček!"hodila jsem ho po ni a malém ji trefila, kdyby se nepostavila ke dveřím a včas neuhnula.

„Veroniko, pokud budeš dále agresivní, nechám tě připoutat,"začala mi vyhrožovat.

„Připoutat? Jen do toho, prosím. Kolik Vám fotr zaplatit, abyste mě sem uklidili?"

„Dobrá tedy, myslela jsem, že jsi dostala rozum, ale jak vidím, hodláš být nadále tvrdohlavá. Uvědom si jednu věc, pokud budeš dělat problémy, nikdy odsud neodejdeš. My ti chceme pomoct, ne ublížit."

„Já jsem naprosto v pořádku, to vy si myslíte, že potřebuju vaši pomoct. Vy potřebujete peníze mých rodičů, proto celý tenhle cirkus."

„Tak to nefunguje,"řekla po chvilce a otočila se ke dveřím. S jednou rukou na klice se otočila a podívala se na mě.

„Zayn i Perrie jsou v pořádku. Ani jeden nemá trvalé následky a zbytek si přečti tady,"položila mi na postel noviny a odešla.

Hned,co za sebou zabouchla dveře, vrhla jsem se k posteli a popadla noviny. Na titulní straně byla jejich fotka a pod tím informace o jejich svatbě. S křikem jsem roztrhala noviny a začala bouchat a házet s tím málem, co v tomhle pokoji bylo. Přešla jsem k oknu a pevně uchopila mříže: „Neboj Zayne, náš čas příjde."

Několikrát jsem tu větu zopakovala a pak se rozesmála.