Vím, že bude můj

26.Díl-Jed

Místo domů, jsem zamířila do kavárny, kde jsem se posadila k oknu a objednala si kafe. Počkám, tak hodinu a pak bych se mohla podívat, jak se jí daří. Počítám s tím, že tak měsíc se její smrt bude předhazovat v médiích, Zayn bude potřebovat podporu, kterou mu hned po její smrti poskytnu. To, že spolu budeme, je další logický krok. Samozřejmě, tam ještě budou věci jako pohřeb a nějaké vyšetřování, ale to snad nebude trvat dlouho.

Číšnice mi donesla objednávku a já se spokojeně napila kávy. Po půlhodině jsem měla kafe vypité a byla na cestě k autu, když mi zazvonil telefon. Vzala jsem ho do ruky a podivila se, když se tam objevilo její jméno. Jediné logické vysvětlení, které mě napadlo je to, že to musí být Zayn, který volá z jejího telefonu. To by dávalo smysl, bude jí špatně, nechá si zavolat Zayna a ten najde mrtvolu.

„Ano?"zvedla jsem hovor.

„Niko," ozvala se Perrie a krátce se odmlčela.

„Ano?"zopakovala jsem a pak si uvědomila dvě věci. Proč mi volá Perrie, když má být mrtvá a proč vlastně brečí?

„Zayn, Zayn je, "začala koktat a já hned zpozorněla.

„Kde je?"vykřikla jsem, až se po mě pár lidí podívalo.

„V nemocnici u Svatého Alexandra,"dostala ze sebe. Zavěsila jsem mobil a okamžitě vyjela do nemocnice. Nic víc jsem vědět nepotřebovala. Za rekordní dobu jsem parkovala před nemocnicí a ještě rychleji jsem vyběhla schody. Hned, jak jsem došla na příjem, uviděla jsem jí sedět na židli.

„Kde je?"zeptala jsem se hned.

„Nevím, odvezli ho a dělají nějaké vyšetření."

„Otrávila si ho,"zašeptala jsem, když mi došlo,co se stalo.

„Ne,neotrávila já-."
„Dala jsi mu svoji láhev?"
„Ano, spěchal do posilovky a-."

Chtěla ho zabít. Chtěla mě o něj připravit. To znamená, že musela mít podezření, že jí Zayn nemiluje a že má rád někoho jiného. Spojila si vše dohromady a poznala, že miluje mě. Proto to udělala! Bez rozmýšlení jsem se na ni vrhnula a začala do ní mlátit pěstmi.

„Chceš mě o něj připravit, ale to se ti nepovede, chápeš?" přemístila jsem ruce na její krk a začala ji škrtit.

„Kdybys zdechla pod tou dekorací, nemusela bych si teď špinit ruce. Jenže některé věci musí hold člověk udělat přímo."

Perrie mě držela za zápěstí a snažila se mě setřást. Čím víc se snažila vykroutit, tím více jsem jí zmáčkla. Když jsem poznala, že jí začíná docházet kyslík, dvoje silné ruce mě od ní odtrhly a pevně chytly. Začala jsem sebou pohazovat a křičet, ale stiskl jenom zesílil. Dva chlapy mě odváděli pryč a já jen viděla, jak se v hale hromadí sestřičky a pomáhají tělu na zemi znovu k životu.