Aranya, Queen of Narnia

V

Vyšli jsme na louku. Když nás všichni zahlédli, tak se postavili. Naznačila jsem jim ať si sednou a věnují se jídlu, které měli rozjedené. Sama sem se posadila do čela a vrhla jsem se na jídlo. Musím říct že se to lanýžníkovi velmi povedlo, bylo to moc dobré. Zhltala jsem to celkem rychle ( měla jsem totiž pěkný hlad ) a proto jsem musela počkat na ostatní. Když všichni dojedli, služky uklidily stůl a zbytky daly zvířatům. Vše bylo zase čisté a proto jsem se pomalu zvedala k odchodu, jenže mě lanýžník zastavil a naznačil ať si sednu zpět. Tak sem i udělala a sedla si zpět. V ten moment se Aslan postavil a začal něco říkat.

„Moji milí Narniané a moje milá královno, dnes jsme se tu nesešli jen tak aby jsme spolu poobědvali, dnes jdeme totiž řešit jednu velmi důležitou věc" pronesl a všichni napjatě poslouchali. „Jak už dávnou dobu víme v knihách je napsáno proroctví, které tvrdí že děti s krví Adamovi porazí zlou čarodějnici" řekl Aslan a já se na něj nechápavě podívala „o čem to mluví sakra, jaká zlá královna ?" Řekla jsem si pro sebe. „No" pokračoval Aslan „asi si říkáte proč to vlastně říkám, dneska okolo brzkých ranních hodinách našli moji vojáci těla zkamenělých zvířat " řekl smutně „konzultoval jsem to s generálem Oreiusem a došli jsme k tomu že za vše může zlá zimní královna, díky které je polovina Narnie zasněžená a zamrzlá. Obavám se, že jestli to takhle bude dále pokračovat všichni tu do jednoho umrzneme a naše domovy budou zničeny " řekl roztřeseným hlasem. Nikoho však ještě nepustil ke slovu, protože dál pokračoval „nevím co s tím budeme dělat a proto jsem vás sem svolal, aby jste mi pomohli" dořekl slova, která měl na srdci.

„Co kdyby jsme poslechli proroctví, o kterém se píše v kouzelné knize Narnie ?" Ozvalo se od stolu. „A jak to uděláme ty hlupáku ? Ty tomu vážně věříš ? Ty věříš tomu že nás sem půjdou zachránit nějaký děcka ? Vždyť oni ani neví že Narnie existuje !!" Řekl druhý od stolu. „Ale jo já to vím, oni jsem jednou přijdou " řekl ten první „haha jasně a kdy ? až tady všichni umrzneme ?" začali se hádat. Já jsem jen seděla nehybně na místě a přemýšlela co by jsem mohla udělat. Aslan to je poslouchal a také nic neříkal, když se v jednu chvíli ozval pan Bobr. Všichni utichli. Pan Bobr začal něco povídat, jenže já jsem ho moc neposlouchala, dloubala jsem hrotem nože do stolu a přemýšlela, když mě z přemýšlení probrala jedna věta, kterou pan Bobr právě teď řekl.

Další  kapitolaaaa. Zase trochu nudná, ale v té další Ary potká sourozence, máte se na co těšit :)