„A kam teď ?" zeptala se paní Bobrová. Stáli jsme totiž na rozcestí a museli si vybrat, buď doprava nebo doleva. „Proč si nevzal mapu ?!! " řekla paní Bobrová. „Protože kvůli džemu nezbylo místo !" odpověděl rychle pan Bobr a snažil si vzpomenout kudy. Tento tunel prý postavil s jezevcem. Končí u jeho domečku a tam jsme nejspíš mířili.
Nakonec pan Bobr zvolil pravou stranu. Lezli jsme tunelem ven. Na konci tunelu jsem konečně pohlédl na nebe. Ta jasná obloha mě pálila do očí. Málem jsem oslepl. Když jsem se vzpamatoval, pohlédl na malinkatou vesničku.
Nic neobvyklého, normální vesnice do té doby než Lucinka omylem zakopla o něco ve sněhu. „Jsi v pohodě ?" zeptala se Zuzka a pomalu ji podávala ruku. Lucinka ji však nepřijala a vyděšeně koukala na zem. Sníh totiž odhalil věc, díky které Lucinka spadala. Byla to zkamenělá zvířátka. Rozhlédli jsme se kolem a spatřili všechny sochy. Pan Bobr přistoupil k jednomu z nich. „Je mi to moc líto drahý" řekla smutně paní Bobrová. „Můj nejlepší parťák" podotkl pan Bobr. Nikdo nic pak neříkal. „A co se jim stalo ?" prolomil jsem to nekonečné ticho.
„Tak dopadne každý kdo zkříží cestu čarodějnici" řekl nějaký lišák, který se vynořil zpoza domu. „Ještě jeden krok všiváku a rozsekám tě na cimpr campr" vyhrožoval pan Bobr lišákovi. „Uklidni se, patřím na stranu dobra" řekl lišák a u toho se začal smát. „Jo, ale vypadáš jako jeden z těch vypelichaných podrazáků"
„Aaa nešťastná rodinná podoba, můj původ nechme zatím stranou a teď musíte jednat" řekl lišák.
„Co máme udělat ?" zeptal jsem se ho. Ten se na mě usmál. „Všichni vylezte na ten strom" ukázal hlavou na celkem velký strom. „A pak to nechte na mně" dodal.
❀❀❀
Byli jsme na stromě a čekali co se stane. Slyšeli jsme je pořád blíž a blíž, až se najednou dostali ke konci. Jeden z nich vykopl sud, který jsme tam dali s panem Bobrem. Vyběhli na malé "nádvoří " a udělali kruh okolo lišáka.
„Zdravím vás pánové, hledáte něco ?" zeptal se lišák. „Nehraj si se mnou, dobře vím na čí straně stojíš, hledáme několik lidí" řekl jeden vlk. Toho jsem tipoval na vůdce smečky. „Haha lidí ? Tady v Narnii ?" dělal hloupého lišák. „A to je velmi cenná informace že ano" řekl lišák dříve než mu jeden z vlků nezaryl zuby do břicha. Lišák začal kňučet. Lucinka chtěla něco říct, ale já jsem ji hned dal ruku před pusu. Nesmí nic říct jinak by nás prozradila. „Dám ti za ní tvůj život, haha není to nic moc, ale přesto" nabídl vlk. „Kam běželi ?" zeptal se ho. Lišák váhal, ale naštěstí řekl, že jsme běželi na sever. Vlci pustili lišáka a vyběhli na sever.
Chcete další ?
ČTEŠ
Aranya, Queen of Narnia
FanfictionNěkolik let zpátky se v jedné rodině narodily dvě dcery. Jedna z nich v sobě měla magické schopnosti. Rodiče se ji proto vzdali a darovali ji Narnianům. Věřili že z ní vychovají silné, odvážné a laskavé děvče. Tak se i stalo. Příběh vypráví o osmnác...
