XVI

170 9 3
                                    

Uviděla jsem obtisklou tlapu vlka. „No jasně" hned jsem ji totiž poznala. Ten obtisk patřil Maugrimu. Pana Tumnuse museli zatknout. I když na papíře nebyl důvod jeho zatčení, bylo mi jasné proč. Pana Tumnuse musel někdo vidět v lese s Lucinkou, když ji potkal u té lampy. Zimní královna totiž vyhlásila, že kdokoliv bude v Narnii spatřen s člověkem, tak bude zatčen. Dovedou ho do zimního sídla, kde bydlí. Tam ho uvězní a nejspíše i popraví. Bylo proti pravidlům zabíjet nevinný Narniany. Jí to však bylo jedno. Byla ráda, když je věznila a poté je mohla dokonce i usmrtit. Vím, je to kruté, a z poloviny je to moje vina. Jsem přece královna Narnie. Mám ochraňovat své občany. Několikrát sem si to dávala za vinu, ale už sem se přes to nějak psychicky přenesla.

„Doufám že bude pan Tumnus v pořádku " řekla jsem si sama pro sebe a pomalinku sem se otáčela. Musím se co nejrychleji dostat k Aslanovi.

Rozešla jsem se rychlým krokem, a když sem překročila práh dveří, pomyslela jsem na Petra a jeho sourozence. Co, když je už dávno chytli a já se tu plahočím zbytečně. Co, když Edmunda už dávno zabili a proroctví se tak nenaplní.

Bloudila jsem lesem a pořád myslela na to nejhorší. Přemýšlela jsem tak silně, že jsem si ani nevšimla, že jsem překročila hranici. Nacházela jsem se teď v kouzelném lese a k Aslanovi mi to trvalo jen pár minut. Stejně byla moje hlava plná myšlenek se špatným koncem.

Všechny myšlenky se mi ale vytratily, když sem konečně zahlédla tábor. Ten krásný tábor se stovkami barevných stanů a s obyvateli Narnie. Rozzářil se mi úsměv na tváři a nahrnuly se mi slzy do očí. Konečně sem je našla.

Omlouvám se předem, že kapitoly moc nevychází. Jinak děkuju všem hrozně moccc. Neskutečně si vás vážím 🤍

Aranya, Queen of NarniaKde žijí příběhy. Začni objevovat