Let's talk about love or The fear of letting go [KookTae] ✓

The fear of letting go

Omámeně hleděl prázdným pohledem před sebe. Přestože se na začátku snažil soustředit na plameny plápolající v krbu, po čase se jeho pozornost přesunula na jiné místo. Soustředil se na ticho, které se rozléhalo po celé místnosti. Kožený gauč mu alespoň zčásti poskytoval pohodlí, když už byla samota jeho jedinou společnicí.

Chyběly mu ty časy, kdy vůni vzduchu naplňoval vanilkový cukr a perníkové koření, kdy v obýváku stál baňkami ověšený vánoční stromek a kdy v přítmí viděl rozzářené oči jeho přítele. Pyšnily se ještě tím dětským nadšením.

Chtěl by se vrátit zpátky. Chtěl by znovu zažít to bezstarostné štěstí, které mu tak šíleně chybělo... To vše ztratil jen kvůli sobě a své sobeckosti.

Poslední měsíce neudělal jedinou věc s nadšením. Neměl motivaci k ničemu, pozitivní myšlení ho opustilo. Připadal si jako troska; ploužil se po ulicích jako stín, ztratil veškerou svoji výkonnost. Sžíral ho ten pocit hořkosti.

Na jeho porcelánové tváři se již dlouho neobjevil upřímný úsměv. Zatímco celý svět věšel světýlka na okna a těšil se na Vánoce, on dlouhé večery trávil sezením na onom koženém gauči zíráním z velkého okna a posloucháním, jak se polena dřeva mění na popel. Povětšinou si u toho představoval, jaké by to bylo, kdyby teď mohl objímat svého černovlasého přítele...

Cítit jeho vůni, která ho pokaždé přinutila se cítit, jako by nebyl podřadným mužem se žádným smyslem pro život, ale obyčejný člověk s laskavým srdcem, který dokázal a byl schopný milovat. Naslouchat zvonivému zvuku smíchu jeho milence, který se rozléhal po sídle. Dotýkat se jeho hebké pokožky, ta jemnost představovala samotnou hmotu nebeských oblaků, a i když věděl, že to není možné, jeho přítel ho dokázal přesvědčit, že i nebe dokázalo existovat za zemi.

Aby zahnal přicházející hněv, který ho již v hloubi mysli začínal dráždit v nervech, poslepu sáhl levou rukou po malé skleničce se zlatavým obsahem, kam si naléval tvrdý alkohol. Avšak když ji nedokázal nahmatat, podrážděně zavrčel a otočil se, zjišťujíce, že skleněný předmět byl o pár centimetrů dále. Když se natáhl ve snaze skleničku uchopit, zrak mu padl na věc vedle. Byla to fotografie s jednoduchým černým rámem.

Jakmile spatřil tu fotku, vrásky na jeho čele zmizely a jeho pohled změkl. Několik sekund na ni hleděl, než místo bourbonu do rukou vzal fotografii a držel ji před sebou. Očima detailně zkoumal každou část, všímal si dokonalých rysů tváře jeho milence. Jeho bělavé pokožky, kterou studené počasí a mínusové teploty nijak nezměnily. I když byla zima, mladší ho neposlouchal a neoblékl si na sebe bundu.

Onen den měl Jungkook perfektně zafixovaný ve své paměti.

*＊✿❀❀✿＊*

STRACH OPUSTIŤ

Unášame sa.
Sme ďaleko od seba.
Necítim dážď,
ktorý zaplavuje naše srdcia.

Sotva si pamätáme lásku.
Sotva si pamätáme na nás.

Ako môžem vyhrať túto vojnu sám?
Je to ako keby som bojoval s duchom.
Sme dve bojové lode, ktoré vždy minú.
Ale nemôžeme si to priznať.
Toto je strach nechať ísť.

Oheň vo vode.
Zakry si oči.
Nepočujeme sa,
keď oceán plače.

Sotva si pamätáme lásku.
Oh, sotva si seba pamätáme.

Ako môžem vyhrať túto vojnu sám?
Je to ako keby som bojoval s duchom.
Sme dve bojové lode, ktoré vždy minú.
A nemôžeme si to priznať.
Toto je strach nechať ísť.

(Nechať ísť.
Nechať ísť.
Nechať ísť.)
Unášať sa.

Ako môžem vyhrať túto vojnu sám?
Je to ako keby som bojoval s duchom.
Sme dve bojové lode, ktoré vždy minú.
Ale nemôžeme si to priznať.
Toto je strach nechať ísť.
Toto je strach nechať ísť.

(Nechať ísť.)
Sotva si pamätáme lásku.
Oh, sotva si pamätáme nás.
Toto je strach nechať ísť.
Toto je strach nechať ísť.