Let's talk about love or The fear of letting go [KookTae] ✓

Can you hold me?

Jungkook se smutně usmál s pohledem stále zabodnutým na fotografii svého milence. Očima sledoval, jak jeho rty zdobil šťastný úsměv. V ten večer po onom pracovním střetnutí s podnikatelem panem Kimem se vrátil za Taehyungem až pozdě večer. Mladík za ten čas stihl vše uklidit, v kuchyni nezbyl žádný náznak toho, že se jim nepodařilo napéci vánoční cukroví.

Avšak Taehyunga v té místnosti nenašel, a dokonce ani v obýváku. Až služebnictvo mu oznámilo, že se jeho přítel oblékl a šel ven na dvůr. Jungkook neváhal ani chvíli, než se i on převlékl a šel zkontrolovat svého milence. Zabralo mu poměrně dlouhou dobu, než se všude podíval, a protože jeho pozemek nebyl nejmenší, musel prohledat všechny altánky, které se nacházely v jeho zahradě.

Našel ho úplně vzadu, blízko zahradního domku, kde služebnictvo mělo odložené všechny nástroje potřebné na práci. Vedle něj se totiž nacházel poměrně velký kopec, který byl tvořený hlavně sněhem, protože někde onen nadbytečný sníh shromažďován být musel. Taehyung stál na vrcholku tohoto kopce a již z dálky mu mával, což donutilo Jungkooka se usmát. Koutky jeho rtů se zvedly nahoru a na jeho tváři se objevil úšklebek, jakmile si Taehyung sedl do studeného sněhu. Chtěl mu všechno vysvětlit, protože chápal jeho smutek a bylo mu jasné, že když chtěl s ním trávit zbytek dne, tak mu musel chybět. Jungkook miloval, když se Taehyung dožadoval jeho pozornosti, a ještě více se mu líbil pocit, jakmile mu on splnil jeho přání.

Jenže Taehyung se v ten večer úplně zbláznil a doslova se choval jako malé dítě. Jungkook mu víckrát řekl, dokonce ho i upozorňoval, že by se neměl pustit po zadku dolů z kopce, protože by mohl nastydnout, ale Taehyung ho neposlouchal a dělal to naschvál. Proto Jungkook z kapsy vytáhl svůj mobilní telefon a udělal si pár fotek, kde se Taehyung smál a dětinsky výskal. Jungkook byl do něj šíleně zamilovaný.

Nebylo to jeho zkaženou myslí nebo zničenou psychikou kvůli práci, jakou se živil. Nezáleželo mu, co si o něm mysleli ostatní lidé, nebo jak ho brali, protože nikdo nebyl schopen pochopit ten jedinečný moment, kdy se mu celé nitro rozehřálo a doslova cítil, jak mu Taehyungova přítomnosti způsobovala lámání tvrdých ledových stěn obklopujících jeho srdce. Jedna po druhé pomalu pukaly, než se rozletěly na všechny strany. Jungkook nebyl připravený na bolest lásky, již mu Taehyung nevědomky daroval.

Stačil jeho jediný pohled nebo zvonivý smích a Jungkook se přestával ovládat. Přestal kontrolovat touhu, kterou v něm každý jeden Taehyungův dotyk způsoboval. Bylo nemožné cítit takový nával emocí. Do té doby, než potkal Taehyunga, nevěřil, že by nemohl být pánem svých hříšných myšlenek, avšak Taehyung ho přesvědčil o přesném opaku. Ukázal mu, že i v jeho zničeném světě mohou existovat prázdná místa, které se mohla zaplnit těmi pozitivními a přinášejícími teplo lásky.

Jungkook doteď nechápal, jak bylo možné, že takový budižkničemu a bezostyšný kus chybného stvoření, kterým on byl, měl možnost poznat neposkvrněného anděla. Věděl, že spáchal ten největší hřích, když se rozhodl přivést k sobě Taehyunga, ale nedokázal si pomoci a musel se dotýkat té dýchající čistoty, jakou byl mladík obdařený.

Společně zhřešili mnohokrát, avšak Taehyungovy překrásné oči nikdy neopustila bezbožná nevinnost, která Jungkooka tak nesmírně přitahovala.

*＊✿❀❀✿＊*

Můžeš mě držet?

Je to jako slza v mém srdci.
Jako by část mě chyběla.
A já ji prostě nemohu cítit.
Snažil jsem se a snažil.
A snažil.

Slzy na mé tváři.
Já to nesnesu.
Pokud má osamělost příchuť.
Pak je vším, co chutnám.
Slyšíš můj pláč?
Já pláču.

Můžeš mě držet?
Můžeš mě držet?
Můžeš mě podržet ve své náruči?

Prostě kolem mě oviň své ruce, své ruce.
Já nechci být nikde jinde.
Vezmi mě z temnoty, z temnoty.
Já to sám nezvládnu.
Rozviň kolem mě své ruce.
Rozviň kolem mě své ruce.
Nech svou lásku obklopit mě.
Jsem ztracen.
Já jsem ztracen.

Pokud tě tu nemám.
Pokud tě tu nemám.
Pak nemám zhola nic.

Můžeš mě držet?
Můžeš mě držet?
Můžeš mě podržet ve své náruči?

Ano, ano.
Ano, mám pocit, že jsem to jen já.
Mám pocit, že jsem to jen já.
Co si to vezme? Co to bude?
Já opravdu nevím.
Není to jen tebou.
Ale jsem osamělý.
A mám pocit, že neznám ani sám sebe.
Já se nepoznávám.
Cítím to též.
Musím tě mít, musím tě vidět.
To jediné, na co musím myslet.
Jediná osoba, bez níž nemohu žít.
Já tě vidím.
Potřebuji, abys mě nyní držel.

Pokud nemám tebe.
Pokud nemám tebe.
Pak nemám nic.
Pak nemám nic.
Pokud nemám tebe.
Nemám tebe.
Pokud nemám tebe.
Jsem osamělý.
Když s tebou nejsem, jsem osamělý.
Jsem osamělý.
Potřebuji tě.
Já tě potřebuji.

Můžeš mě držet?
Můžeš mě držet?
Můžeš mě podržet ve své náruči?

Mám pocit, že jsem to jen já, jsem to jen já.
Co si to vezme? Co to bude?
Já nevím, já opravdu nevím.
Ale jsem osamělý, osamělý.
Mám pocit, že neznám ani sám sebe.
Mám pocit, že neznám ani sám sebe.
Já se nepoznávám.

Můžeš mě držet?
Můžeš mě držet?
Můžeš mě podržet ve své náruči?