Příběh o lásce 2...[Vijzr]

~Část 2.~

Pohled Dominika:
Ucítil jsem pot na svém těle, tlumeně jsem začal vnímat hluk kolem sebe, přiložil jsem si ruce k uším a doufal, že ho tím utiším...
Mýlil jsem se. Pomalu jsem otevřel oči a začal jsem skenovat pohledem své okolí..
Posadil sem se a protřel sem si oči... Doufal sem, že se mi to jenom zdá.. Jenže jsem se znovu mýlil.
Pomalu sem si začal vzpomínat na to všechno, zabořil sem si prsty do vlasů a snažil si to všechno srovnat v hlavě.
Stoupl sem si a nenápadně se začal procházet po okolí...
Vlastně mi to furt všechno nedávalo smysl, ale podle všeho jsem byl v pekle nebo tak něco...
Nikdy jsem nevěřil na to, že po smrti je něco jako peklo a nebe..
Ucítil sem na sobě pohledy ostatních lidí... Z hodně z nich šel strach..
Přece sem neudělal zas tak hrozný věci, abych skončil v pekle, ne? Pomyslel jsem si a začal hledat nějakou milejší tvář s kterou bych mohl promluvit.
Bylo mi jasné, že Vitaa tu se mnou není.. Vitaa je jeden z nejhodnějších lidi, co znám..
Obcházel sem lidi a pak jsem si všiml mladší holčiny.. Mohlo ji být tak 15, nevypadala nějak zle, spíš tam jen tak nevinně seděla.
Přišel sem k ní blíž a obsadil místo vedle ní.
,,Ahoj" pozdravil sem ji a ona mi věnovala vystrašený pohled.
,,Ahoj, jsi tu nový?" zeptala se nejistě a já ji přikývl.
,,Myslíš, že by jsi mi mohla říct jak to tu funguje... A kde to vlastně přesně sem?" zeptal sem se a doufal v odpověď.
Přikývla, nadechla se a začala vyprávět.
,,Možná ti to už mohlo dojít.. Ale tohle je peklo. Každej, kdo se sem dostane, v pondělí dostane seznam věcí, co musí udělat.. Nejsou to zrovna milý věci, protože slouží jako trest za to, co jsi v životě udělal. Až je všechny splníš dostaneš se odtud pryč.
Budeš moc na jeden den pozorovat lidi, co jsou živí a potom odejdeš, co bude dál tu nikdo neví, možná půjdeš do dalšího života, možná přestaneš existovat" řekla a já ji překvapeně pozoroval.
Ještě jednou sem se štípl jestli se mi to jenom nezdá.. Nezdá.
,,Dobře.. Díky" řekl jsem a chystal se odejít.
,,Počkej" zastavila mě.
,,Jsem Elis" představila se.
,,Dominik" řekl jsem a posadil se zpět vedle ní.
,,Jak si umřel?" zeptala se a já se musel pousmát.. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že by se mě na tohle někdo mohl někdy zeptat.
,,Spadlo se mnou letadlo" řekl jsem a úsměv mi spadl, protože se mi vrátili všechny ty vzpomínky...
,,Dokonalá smrt, já skočila pod vlak." řekla a já ji věnoval smutný pohled.
,,Tady je líp, líbí se mi tu, proto jsem se taky ještě ani jednoho úkolu nedotkla." řekla s úsměvem a já se jí snažil pochopit.
,,Co je dnes za den?" zeptal sem se.
,,Neděle, úkoly dostaneš zítra" odpověděla ochotně.
,,Asi si půjdu odpočinout" řekl Jsem a následně se vydal zpět na místo na kterým sem se tu zjevil.
Nebyla to uplně postel, ale aspoň se na tom dalo ležet.
Ulehl jsem, podlehl myšlenkám a pak usl...

Pokračování příště...

Dominik