Příběh o lásce 2...[Vijzr]

~Část 9. ~

Pohled Dominika:
Nadechnu se.. Otevřu oči a nevěřícně se porozhlídnu po nemocničním pokoji.. Nikdo tu není, slyším jen pípaní přístrojů. Štípl sem se.
Nic.
Pokusil sem se zvednou a dokonce se mi to i povedlp.. Posadil sem se na postel a zjistil, že mám nějaké hadičky v ruce.. Bez rozmyšlení sem je odtrhl.
Rozešel sem se po pokoji a otevřel šuplík na komodě, co tu byla.. Bylo tam nějaké oblečení, ani si nejsem jistej jestli moje, ale prostě jsem se do něj převlékl. Pomalu sem otevřel dveře a porozhlídl se po chodbě.. Vyšel sem ven.. Nikdo si mě nevšímal.
Došel sem k recepci.
,,Dobrý den" řekl jsem.
,,Dobrej, přeje si?" řekla paní staršího věku, která má asi mizernej den.
,,Chci se zeptat jestli tu leží Dominik Tuček" řekl jsem a v hloubi duše doufal, že neví jak Dominik.. Teda já vypadám nebo tam nemá nějakou fotku.
,,Jo, to je ten kluk, kterej už je dva měsíce v kómatu.. Platí nám nějakej typek, aby jsme ho i toho jeho přítele ještě drželi takhle na živu" řekne a mně poposkočí srdce.
,,Jeho přítele?! Jakej pokoj?" vyhrknu a ona mi prvně věnuje ustaraný pohled, ale pak mi ho řekne.. Hned tam zamířím a spatřím Vituu, jak tam bezhybně leží.. Vím, že mě nevnímá a proto po chvíli hned zase odejdu.. Pochybuju, že se někdy probere.. Ale ale kdo je ten kluk, co to pro nás dělá?
Nevím kde mám telefon.. Vlastně ani pořádně nevím kde sem a nemám žádné peníze.
Na ulici potkám nějakého chlápka a zeptám se ho jestli bych si od něho nemohl zavolat.. Výtočím Mattemovo číslo, protože rodičům volat nechci a moc jiných čísel si už nepamatuju.. A k čertu s tím, výročím právě ho, protože je můj nejlepší kamarád.
,,Prosím?" ozve se a já sem rád, že ho slyším..
,,Maty?" řeknu tiše a on mlčí, tak pokračuju.
,,To jsem já Dominik.. Myslím- myslím, že žiju"
,,D- Domčo?" řekne nevěřícně
,,Kde jsi??!" zakričí až to jde slyšet na metr ode mě.. Pohlédnu na toho muže.
,,Pardubice" řekne a já to po něm zopakuju, aby to slyšel i Maty.
,,Už pro tebe jedem.. Se Samem. Jdi k nádraží" řekne a položí..
Kdybych jen věděl kde je nějaké nádraží.
,,Děkuju" řeknu a podám mu mobil.
,,Za málo.. Jsem Petr a nádraží je támhle ti směrem" řekne a ukáže prstem za mě.
Automaticky se tam otočím a přikývnu.
,,Tak se měj" řekne a rozjede se pryč.. Jen tam stojím a pak se rozejdu opačným směrem než on, který vede k nádraží.. Usadím se na nejbližší lavičku a prostě jen sedím.. A pak mi to dojde.. Vitaa je mrtvej a já sem živej.. Můj přítel umřel.
Začnou se mi do očí nahrnovat slzy, když v tom mi někdo zaklepe na rameno... Stojí tam Maty a za ním na mě z okýnka mává Sam..
Okamžitě se mu vrhnu do náruče a zabořím hlavu do jeho ramena.. On mi zajede rukou do vlasů a začne mě lehce hladit.. Chvíli tam jen tak stojíme.. Zase někde jen tak chvíli stojím.. A pak nasedneme do auta, Sam mě teda ještě před tím zastaví, aby mě také obejmul..

°

Poslední dny mi splívali.. Nevím, jak dlouho vlastně žiju.. Asi dva týdny? Celý dny nic nedělám.. Jen prostě marním svůj život.. Furt se přes to všechno nedokážu přenést.. Chtěl bych aspoň zapomenout na to, co bylo po tom.. Kde sem byl..
Maty a Sam jsou oficiálně pár.. Šílený kolik se toho za tu dobu stalo.
Občas mě vytáhnou někam ven, ale sotva si pamatuju, kde jsme vlastně byli.. Taky občas o mě projeví zájem Klára a navštíví mě.. Taky sem už strávil pár večerů v baru.. Propadal sem alkoholu, byl to jedinej způsob, jak se cítit tak nějak snesitelně.. Byl čím dál míň chvilek, kdy jsem byl střízlivej.

,,Ty jsi zas nalitej?" zeptá se Maty, když mu jdu otevřít dveře.. Ani mu neodpovím, protože odpověď je asi jasná..

Pohled Vityy:
Nevím jestli mi vadí, že Dominik žije.. Má příležitost žít! Má obrovský štěstí a já sem rád, že může žít.. Musím si s někým promluvit jinak se asi zbláznim..

,,Tak o čem jsi chtěl mluvit?" zeptá se Adrien.
,,Chci se podívat na Dominika.. Teď prosím, pak si promluvíme.. Prosím" vyhrknu a on mě málem zavraždí pohledem, ale přece jen uposlechne a mě se za chvíli naskytne pohled na Dominika.. Nevypadá vůbec dobře.
A pak se stane něco divnýho.. Snad úplně nemožnýho.. Černo

Otevřu oči a porozhlídnu se po nemocnici..