Příběh o lásce 2...[Vijzr]

~Část 7. ~

Pohled Dominika:
Jen tak jsme tam stáli, v absolutním tichu.. Po chvíli sem se to ticho rozhodl prerušit.
,,Co bude dál?" zeptal sem se.
,,Jak jakože, co bude dál?" zeptal se Vitaa zamyšleně.
,,No.. Co teď, to prostě budeme žít tady? Jak dlouho?" vysvětlím svoji myšlenku a Vitaa furt jen zamýšleně hledí do dálky a  pak se najednou rozejede. Nevím jestli chce, abych ho následoval, ale i tak jsem šel za ním.
Došli jsme zpět k Adrianovi, jen nás s úsměvem pozoroval, jak se k němu přibližujeme.
,,Co bude dál?" zeptal se ho Vitaa.
Chvíli mlčel a jen nás pozoroval.
,,Ty ses na tohle ještě nikoho neptal?" zeptá se Vityy zaskočeně.
Vitaa jen zavrtí hlavou.
,,Postupem času zmizíte.. Nikdo neví, co se s vámi pak stane.. No a taky se neví kdy zmizíte, je to individuální. Někdo zmizí po pár dnech, někdo je tu už několik let.. No a taky se může stát, že se doktorům po nějaké době vás povede oživit, že jste třeba jen v kómatu a už ste se dostali sem, ale to se moc nestává" vysvětlil nám a já si začal v duchu přát, aby se žádnýmu doktorovi nepovedlo mě zase oživit.
,,Ukážeš mi to tu?" preruším ticho otázkou směřovanou na Vituu, věnuje mi takovej bezcitnej pohled z kterýho nic nevyčtete, pak jen přikývne a rozjede se pryč, z čehož si vložím, že ho mám následovat.
,,Tak ahoj" rozloučím se s Adrianem a jdu za Vitou.
Mlčí.
,,Jsi v pohodě?" zeptám se a snažím se ho chytit za ruku, ale on mi ucukne a jde prostě dál a tak mi nezbývá nic jiného než jít taky.
Dojdeme asi do něčeho jako je jeho pokoj? Nevím je to tu celkem hezké a je tu postel, takže předpokládám, že to něco jako pokoj bude.
Posadí se na postel a já si vezmu židli a postavím ji na proti jemu.
,,Co se děje?" zeptám se.
,,Co teď bude s nama?" zeptá se a já na něho vrhnu nechápavý pohled.
,,Jsme zasnoubnení" namítnu
,,Jsme mrtví" řekne.
,,To nemění nic na tom, že se milujeme, ne?" zeptám se a on zase jen mlčí.
,,Ty mě nemiluješ?" zeptám se se strachem v hlase.
,,Samozřejmě, že tě miluju, vždyť sem se kvůli tobě chtěl vzdát tohohle všeho a jít do pekla jen kvůli tomu, abych mohl být s tebou!"
,,Tak v čem je problém?" zeptám se nechápavě.
,,Ja nevím... Tohle všechno je prostě divný a děsí mě to, protože jsme prostě mrtví a.." odmlčí se.
,,Pojď sem" řeknu, sednu si vedle něho a obejmu ho.
,,Taky mě to děsí" zašeptám.
,,Děsí mě, že mi můžeš každou chvíli zmizet" dodám.
Konečně se mi podívá do tváře, začnu zkoumat tu jeho.. Strašně mi chyběli ty jeho nádherné zeleno hnědé oči, jeho rty.. Všechno.
Pomalu přiblížim svojí tvář k té jeho a propojím naše rty v jedno.
Položí mi ruku na lícní kost a tou druhou popadne můj lem trička, který pomalu začne vytahovat na horů, odtáhnu se od něho a vytáhnu ruce na horu, aby mi přes hlavu mohl přetáhnout triko. Přitáhne si mě zpět a přesune se s libaním na můj krk a postupuje níž.. Když se dostane až k podbříšku, popadnu jeho triko a přetáhnu mu ho přes hlavu.
Věnuje mi kulišáckej pohled a pohledem závadí o můj rozkrok.
Vrátí se zpět k mému podbříšku a začne mi rozepínat poklopec, nadzvednu boky a on mi stáhne kalhoty...
Přetočím ho pod sebe a stáhnu mu ty jeho i se spodním prádlem, postaví se na čtyři a já se chytnu za lem svých trenek a také se jich zbavím.

Ehmem ja myslím ze tu to mužem ukončit, pěkný den ;) - Dominik