Řeknu ti tajemství
O tom, jak se dnes už věci mají
Růže plátky ovadlé už nikdo neslepí
Zchladlý čaj už radši nikdo neohřeje a než se duše stihne vzpamatovat, lidské srdce podniká už další zálety
Řeknu ti tajemství
Vtipům opilce se nikdo nezasměje
Když po tváři se začnou slzy kutálet
Když líce má pak pláčem zduřelé
A útěchu té jeho duši zesmutnělé může dát jen dětský smích
Řeknu ti tajemství
O nocích, kdy konkubína slzy roní
Že stalo se to, co se psalo kdysi
Že ze zdi zpráchnivělé obraz postavy teď visí
O tom všem si po letech pak můžem vyprávět
Řeknu ti tajemství
Z prachu zved se člověk, který do něj musel býti uvržen
A teď k tvým slibům teče řeka slz tak smělá
A než bych tvým způsobům já snad rozuměla
To dřív ti slíbím, mraky izolepou slepím, abys nebyl od těch našich nebes odtržen
Řeknu ti tajemství
Láska bude ničit dal jen naděj moji
Posloucháš ty příběhy dál psané
O lásce až za hrob, nesmrtelném boji
Než se vzbudíš a je čas už vstát
jak nečekané
O tom plátky růží nechají si v noci zdát
Řekni mi tajemství
Protože já už nevím, co dál vyprávět
Vždyť přes to všechno, co nám v noci do snů víly dali
I přes to si furt připadáme tak moc malí
I při zlých dnech dál ptactvo pěje
Tak než žít život svůj dál bez naděje
Ta naděje, co se jen baví mojí snahou
Co jen se směje
Ta taky jen se musí smát
Tak řekni důvod, proč mi chceš jen utíkat
Něco ti povím, Nesmířený
Povím ti tajemství
Že pláč nad prohrou vysokou už pranic nezahojí
A že ani všechny bordely světa nejsou vyplněny takovým množstvím špíny, jaké pokrývá jak lepivý asfalt při poledni naše srdce
To mi všichni zamlčeli
To mi nikdo neřekl
Řeknu ti tajemství
O tom, jak se věci doopravdy mají
Růže plátky ovadlé už nikdo neslepí
19.11.2021
