zrůda hýbá brvou v seschlé rakvi
vylézá ven jak na povel, když slyší teskný dětský pláč
vyhýbá se dobrotě a vyhýbá se všem
co k seschlé kráse okaté k ní nepocítí ihned zášť
zrůda plna lsti jen vyčkává až bude moci
do čistého srdce probodnouti skrz naskrz svůj hnát
zrůda, co však neútočí jen tak bez pomoci
omámí tak, až se začneš jistě k smrti bát
mrzí mě jen, že ta zrůda neví, jak moc nechci
s ní už do konce svých dnů cokoliv dohromady mít
možná jednou změkne rakev seschlá v lese v noci
to už ale já s tou zrůdou nebudu chtít žít
6.4.2020
