Goblini (speciál) - případ sedmý

Kapitola třináctá

....už proto, že byli unavení a chtěli to mít za sebou.

Lee se rychle podíval na Nicka, ale ten na sobě nedával nic znát. 

„My to prohledáme tady dole," zašeptal Nick, když vešli vchodem, jež měl kdysi i možná dveře, do budovy. Tím jasně řekl jedno. Nahoru mě nedostanete. Nikdo by to po něm ani nechtěl.

Paulson kývl. „My jdeme nahoru." Rychle, ale velice obezřetně se rozptýlili ve dvojicích po budově. Mohli si jen tipovat, jak asi celý zátah bude probíhat. No, tak půl napůl. Systematicky a co nejtišeji se snažili prohledávat každou píď staré budovy. Když Lee opatrně zatahal Nicka za rukáv a kývl hlavou směrem do rohu, byla jedna devítina úkolu splněna. Goblin si tam pěkně dával šlofíka, v pařátku si svíral náhrdelník a ustláno měl na dalších špercích. Stačili jim tři vteřiny a skřet byl pod sítí. Ani to nezaznamenal a spokojeně si chrápal dál.

O kus dál ležel další. S hlavou vyvrácenou na jakési bedně si spokojeně pochrupkával, a soudě dle lahve ležící opodál, patřil mezi ty slavící. Jestli slavili další vybrané zlatnictví, těžko říct. 

Cvak, síť vylétla a další byl chycený. Šlo by to vlastně úplně hladce.....

....kdyby spali všichni. Ale když slyšeli seshora jekot, bylo jim jasné, že ne všichni skřeti vyspávají opici. 

„Slez ze mě, ty hnusná slizká potvoro," ječela Woodová na celý barák a pokud tam náhodou byl ještě někdo v limbu, už byl pravděpodobně vzhůru. Přízemí už měli zkontrolované, dva goblini byli zamotaní v síti, ze které se nemohli dostat, museli jim pomoci. 

„Jdeme," zavelel Nick a oba se s Leem rozběhli nahoru. A podle vřískotu poznali, že goblini se zřejmě probudili a rozhodně se nehodlají jen tak nechat chytit.

„Máme tři," zahulákal na ně Paulson, když vybíhali po schodech. 

„My dva," odpověděl mu v běhu Lee, s běžícím Nickem v zádech. Čím byli menší, tím byli agresivnější. A uměli skákat, jak Lee hned zjistil, když mu zničehonic jeden z nich skočil na záda. V tu chvíli pochopil, proč Woodová tak ječela. 

„Jau," zařval, když ho goblin praštil do hlavy a zakousl se mu do ramene. Naštěstí to odnesla jen jeho zcela nová kožená bunda, což Leeho naštvalo ještě víc. Najednou goblinek zaúpěl, vydal prazvláštní skřek, pustil se ho a spadl na podlahu. Nick s uspávací pistolí byl hodně rychlý a na goblina střela zapůsobila naštěstí okamžitě.

Ono vlastně na všechny. Během pár minut se je uspávacími střelami podařilo zpacifikovat všechny. Na rozdíl od předchozích nocí, střely na ně účinkovaly během pár vteřin a goblinci padali jako mouchy.

„Neuvěřitelný," zakroutil hlavou Novak, když tam všichni stáli a kolem nich leželi chrápající škaredý skřítci. Kromě těch zamotaných v síti, kteří už vřeštěli o patro níž, a snažili se osvobodit.

 „Já je poslouchat celou cestu nebudu," zavrčela Woodová, odešla i s uspávací pistolí, a do pěti minut spali všichni.

„Řekněte mi, jak je to možný," vrtěl hlavou Paulson, když do aut a speciálně připravených klecí postupně nakládali devět chrápajících goblinů. 

„No, já si nejsem jistý, ale možná to byla ta kombinace s alkoholem," nadhodil Kim a ten nikdy neříkal něco jen tak, a nebyla to zase tak špatná myšlenka. Pro gobliny to nebyla dobrá kombinace, pro detektivy ano. 

„Aspoň mají poučení. Pít se nevyplácí. Nejhorší je, když se probudíš, máš opici, a ještě ji vyspáváš v base," zahalasil Paulson a zaklapl dveře jejich auta. Další várka smradlavých skříťat byla v autě u Kima a Lynn.

„Vidíte to," usmála se Woodová na detektivy, a ukázala oběma rukama na spící hromadu. 

„Co přesně máme vidět?" zeptal se jí Kim opatrně a Woodová se usmála tím nejzářivějším úsměvem, kterým měla.

„To jsou naše prémie, kluci."