Goblini (speciál) - případ sedmý

Kapitola desátá

.....pravil mu Nick v autě, když se o hodinu později prokousávali městským provozem a snažili se dostat do práce.

„Myslím si, že to bude místní člověk. Protože říkal, dělají furt bordel, předpokládám, že se pohybuje někde poblíž nich. Nebude se určitě toulat po celém městě," uvažoval rychle Lee, „možná právě proto, že je stabilně na jednom místě, tak ho řvoucí goblini ruší," dodal. Nápad to nebyl špatný, ale najít ho, to bude oříšek.

„Mohli by nám pomoct lidi ze sedmého okrsku," nadhodil Novak, když se sešli v kanceláři a Lee je seznámil se žhavými novinkami.

 „Jo, ale půjdeš si tam sám," dodala Woodová, „myslím, že záznam z toho vyloupeného zlatnictví si na místním oddělení pouští jako instruktážní video pro nováčky. Aby viděli, jak se to nemá dělat a že ti největší lemplové pak končí na zvláštním oddělení," procedila sarkasticky. Na lehce zpackanou akci hrdí nebyli, ale holt se stalo.

„Dobře," uvolil se Lee, „já tam zajedu, ostatně, stejně se budeme pohybovat zhruba v té oblasti. Smát se můžou jakkoliv, ale určitě mají přehled, jací lidé se jim v okrsku vyskytují a stoprocentně mají i přehled, kde přespávají," pokračoval a byl pevně rozhodnut toho člověka najít. Byla to jejich jediná možná stopa, která by je určitě zavedla k cíli rychleji, než je nahánět po nocích po celém městě. To bylo jako chytat blechy v cirkuse.

Že si to na oddělení sedmého okrsku pěkně schytá, to mu bylo jasné. 

„Copak byste potřebovali, pánové," poškleboval se zástupce velitele Smith, který byl zrovna ve službě a Nick se v duchu proklínal, že měl zůstat v autě. Ale přece v tom Leeho nenechá samotného, to by mu svědomí nedovolilo. V dobrém i ve zlém, bude s ním. 

„Jo, bezdomovec. A jak vypadal?" pokračoval s úsměvem zástupce a Lee si pomyslel, že se raději nebude moc rozhlížet, poněvadž uštěpačné pohledy cítil až v zádech.

„Tak bez legrace. Pomůžete nám nebo to mám vzít oficiální cestou," řekl mrazivým hlasem, a trochu se u toho zamračil, i když strach z něj určitě nešel. Bylo by to delší, ale bolestivější, pomyslel si. Ale zvláštní oddělení mělo v určitých chvílích větší pravomoc než běžná oddělení, a všichni si toho byli moc dobře vědomi. 

„Dobře, dobře," mávl rukou Smith, „jasně, že vám pomůžeme. Hickens, sem," hýkl nahlas a během pár vteřin otevřenými dveřmi kanceláře vběhl mladý blonďatý strážník. Když viděl detektivy, zarazil se. 

„Poslyš, Hickensi, ty jsi měl službu, když vykradli to zlatnictví, ne?" zahájil Smith výslech a mladík trochu vystrašeně kývl.

„Sledovali jste to?" zeptal se pátravě a Hickensonovi lehce zaškubalo v koutku úst. A Leemu bylo hned jasné, že ano.

Další kývnutí a nenápadný úsměv. „Kde jste byli přesně?" zeptal se ho Smith a na mladíkovi bylo vidět, jak horečnatě přemýšlí. 

„Stáli jsme u křižovatky pane, dívali jsme se z dálky a nezasahovali, jak jste nám řekli. Když to mělo na starost zvláštní oddělení," pravil a podíval se na oba detektivy. Ale tak obdivně, trošku jako na bohy.

„Byl tam nějaký bezdomovec?" další přímý dotaz zástupce velitele a mladík znovu přikývl. 

„Byl, pane." Na odpovědi byl dost skoupý. 

„No tak, Hickens, mluv, leze to z tebe jako z chlupatý deky. Znáš ho?" Mladík v uniformě souhlasně pokýval hlavou. 

„Myslím, že ano. Byl to starý Samuel, je vcelku v pohodě, nikdy nedělá problémy, pane. Toulá se tu po ulicích a občas žebrá u obchodů," mluvil, ale otočený byl přitom na oba detektivy. Lee kývl a byl velice spokojený. Konečně něco, co by je mohlo trochu posunout.

„Kde ho najdeme?" Nejdůležitější otázka dne. Hickens se znovu zamyslel. „Nejsem si jistý, ale podle mě tam, jako všechny. U starých doků u řeky. Oni se tam scházejí, v těch starých továrnách. No necháváme je tam, když nedělají nepořádek," pravil a měl tím na mysli další, starému Samuelovi podobné lidi. Bezdomovce, feťáky, lidi sociálně vyděděné a na pokraji společnosti.

Pozeptal se ještě mladého strážníka na pár detailů, a to, co mu sdělil, mu naprosto stačilo. Rychle se rozloučili a vyrazili k autu.

Pokud budeme rychlí......