Neodolatelně silná

Pravda

Uběhl týden od tátovy smrti.

V našem domě teď panuje pochmurná nálada.

Máma je v depresích a já totéž.

Dokonce jsem dnes pozvala i babičku k nám, aby mamku alespoň trošku rozveselila.

Celý den peče různé koláče a další věci.

Mamka už je aspoň víc v klidu.

Každopádně, ještě jsem o tom rodném listě nikomu neřekla.

Já se fakt jmenuju Kate. To je hustý!

Ale tak si říkám, proč mi o tom nikdo z nich nikdy neřekl.

Nechám to být, ale až se mamka trochu zotaví, zeptám se.

Zítra má proběhnout pohřeb.

Brumbálovi jsem napsala, že zůstanu týden doma a pak se vydám do školy.

Večer jsem si nachystala černé šaty, boty a takový menší klobouček se závojem.

Uložila jsem mamku do postele společně s babičkou.

Ještě chvíli jsme seděly v obývací místnosti.

,,Babi, můžu se na něco zeptat?"

,,Ale jistě zlato."

,,Proč mám v rodném listě napsáno Kate Amy Rowen?"

Babička se najednou nehezky zamračila.

,,Amy, ty nejsi má pravá vnučka."

,,Jakto?"

,,Nevíme, komu ses narodila. Jednoho dne jsme tě našli u dveří s tvým rodným listem a vzkazem," řekla babička.

,,Ale to nic nemění Amy, milujeme tě."

,,Co stálo na tom vzkazu babi?"

"Vy se o ni dokážete postarat nejlépe. Ona je dědičkou, kterou on hledá. Ukryjte ji. Až vyroste a bude připravená, řekněte ji co je zač."

Nemohla jsem nic říct. Celý můj život je jedna velká lež.

Neměla jsem to za zlé babičce ani nikomu z mé "adoptivní" rodiny.

Musím zjistit, kdo je má pravá rodina a kdo po mě tenkrát šel.

Ale teď už se musím vyspat, ať ten zítřek nějak přežiju.

V noci se mi zdály šílené sny.

Byla tam Lily, James a Voldemort.

Byli v jakémsi domě.

James ležel mrtvý na schodech, Lily ležela též mrtvá v dětském pokojíčku a v postýlce plakalo malé dítě.

Okamžitě jsem se probudila.

Co to sakra bylo?!

Hele, teď už se začínám ale fakt bát o své zdraví.

Takové sny asi nebudou úplně normální.

No ale teď přejdeme na ráno:)

Když jsem se tedy probudila, venku bylo nějak moc teplo.

Oblékla jsem se do županu a odešla na snídani.

Tam seděla mamka a babička Vanya.

Jop, se jménem nebyli moc nápadití.

Na snídani babička připravila moc věcí.

Byly tu koláče, záviny, pečivo, sýry, šunky. Prostě všechno možné.

Usedla jsem ke stolu, popřála jim dobré ráno a začala jíst.

Po snídani jsem se oblékla do obřadních šatů a vyšla z domu.

Tátův pohřeb se má konat v zahradách. Měl to tam nejraději.

Pamatuji si, jak jsme si tam spolu hráli, když jsem byla malá.

Tohle mě dohnalo k slzám. Vzpomínky.

Ne, nesmíš brečet Amy! Teda Kate!

Utřela jsem si tedy slzy a šla za mamkou.

Pomalu začali chodit nejbližší.

Když už zde byli všichni. Dokonce i Brumbál, neboť si byl velmi blízký s tátou. Mamka začala mluvit.

Její proslov mě dojal. Pak jsem přišla na řadu já.

Přišla jsem na stupínek a začala mluvit.

,,Můj otec byl ten nejčestnější muž, kterého jsem kdy potkala. I když jsem byla naštvaná, pokaždé mě dokázal rozveselit a za to mu budu vždy věčná."

Domluvila jsem a všichni mi začali tleskat. Pak jsem uviděla Reguluse.

Stál tam za všemi těmi lidmi.

Po obřadu za mnou Reg přišel.

,,Je mi to moc líto Amy."

,,Opustil nás moc brzo."

,,Já vím."

,,Musím ti něco říct."

,,Ano?"

,,Nejsem Marchová."

,,Cože?"

,,V rodném listě mám napsáno Kate Amy Rowen."

,,Takže nevíš, kdo jsou tví rodiče?"

,,Ne"

,,Ale já možná ano."

,,Jak?"

,,V naší knihovně jsem jednou četl jakousi knihu a v ní byl rod Rowenů."

,,Řekni mi víc."

,,Tento rod byl výjimečný. Byli to potomci čtyř zakladatelů Bradavic. Měli zajímavé schopnosti, například uměli pohybovat s předměty pomocí mysli, donutit lidi udělat to, co chtějí a nakonec měl jeden z nich všechny tyto moci."

,,Amy, myslím, že ten potomek jsi ty."

,,Tak asi je záhada vyřešena."

,,Ano, to by vysvětlovalo tvé schopnosti a to jméno."

,,Regulusi, nesmíš to nikomu říct!"

,,Neboj!"

Ahoj, dnes to bylo trošičku smutnější ze začátku, ale už se konečně dovídáme trochu víc o Amy. Líbila se vám dnešní kapitola? Dejte mi vědět do komentářů❤️