Neodolatelně silná

Máma a táta

Ráno bylo stejné, jako vždycky. Až na to, že byl všude sníh.

KONEČNĚ!

Něco, co mi zlepší náladu.

Vydala jsem se s Lily na snídani.

Tam jsem potkala Poberty a taky zahlédla Reguluse, samozřejmě ve společnosti Morgan.

Po snídani nám Brumbál oznámil, že se po obědě jde do Prasinek, takže nemáme výuku.

Profesorka McGonagallová mě zastavila a řekla, že musím za Brumbálem.

Když jsem za ním přišla do kanceláře, vykřikl na mě, že něco našel.

,,Co se děje pane řediteli?"

,,Kate, našel jsem tvé rodiče a rodokmen."

,,Jak jste to dokázal?"

,,Prostě jsem hledal."

Brumbál mi ukázal dvojlist s mým rodokmenem.

,,Jsi dcera Sabriny Olsen a Nicholase Rodwena."

,,Páni, to je opravdu rozsáhlý rodokmen!"

,,Kate, jsi dědička velmi mocných čarodějů."

,,Vážně?"

,,Jinak by se o nich nepsalo."

,,Tvůj otec byl dědicem dvou zakladatelů, zmijozela a Roweny. Tvá matka byla dědičkou Nebelvíra a Helgy. Jsi opravdu mocná."

,,Jaktože mě ale nevychovali, pořád to nechápu."

,,Kate, oni zemřeli, protože tě chránili."

,,Cože?"

,,Tvá matka zemřela kvůli chybě tvého otce."

,,Sabrina zemřela hned poté, co Nicholas, protože tvůj otec vyzradil Voldemortovi, že má dceru, která je dědička všech zakladatelů. A tak tě tvá matka schovala před ním, ale sama zemřela, společně s Nicholasem."

,,Chtěla bych je znovu vidět."

,,To tuším, ale musíme tě dále skrývat před Pánem Temnot."

,,Jak to asi chcete udělat?"

,,Zatím nemám tušení, jelikož zde máme pár smrtijedů, bude to těžké. Mezi jedním z nich je i váš kamarád pan Black."

,,Co? Regulus?"

,,Ano."

,,Musím se pomstít!"

,,To ne Kate! Pomsta není nikdy dobrá, musíš přijmout jak to je."

,,Ale tak strašně to bolí."

,,Já vím, ale musíš vydržet. Tvůj čas teprve přijde."

,,Slib mi, že se ho nepokusíš najít a zabít!"

,,Slibuju."

A pak jsem odešla z jeho kanceláře se slovy:

,,Nebojte, já se ho nepokusím zabít. Já ho zabiju."

Okamžitě jsem vyběhla ven na pozemky.

Utíkala jsem až do lesa, kde jsem začala brečet.

Jen takhle vypustím tu energii ze sebe.

Už jsem cítila to známé chvění a nápor magie v sobě.

A najednou vybuchla.

Vzbudila jsem se uprostřed ničeho. Všude byly bílé zdi.

Někdo se ke mně přibližoval. Poznala jsem, že to jsou dva lidé.

Přistoupili blíže a začali na mě mluvit.

,,Kate, jsi to opravdu ty?" řekla jedna z těch postav.

,,Kdo jste?"

,,Já jsem Sabrina a tohle je Nicholas. Jsme tví rodiče."

,,To není možné, ledaže bych byla v nebi."

,,Ne nejsi, je to pouze vize ve tvé hlavě."

,,Kate, Voldemort o tobě nesmí vědět, jinak by se tě vydal zabít. Myslí si, že jsi mrtvá." řekla máma.

,,Cože?"

,,Předtím, než jsme zemřeli, jsme Pánovi Zla vytvořili v hlavě kouzlo, které ho přimělo si myslet, že jsi zemřela s námi."

,,Jak se vám to povedlo, jeho přece nemůže nikdo oklamat?"

,,Jelikož jsme dědici, máme větší sílu než on. Ale ty jsi z nás všech nejsilnější, protože jsi dědic všech. A proto se musíš skrývat před ním!"

Poté zmizeli a já se probudila.

Byla jsem znovu v lese, ale byla jsem na mýtině, která tu před chvílí nebyla.

Sakra!

Doufám, že mě nikdo neviděl.

Okamžitě jsem vyběhla z lesa zpět do hradu na výuku.

Tak tak jsem doběhla na přeměňování.

,,Aaa slečna Marchová se konečně dostavila, takže můžeme začít." řekla profesorka McGonagallová.

,,Dnes se budeme učit proměnit svou vnitřní magii na fyzický objekt."

,,Názorně vám předvedu."

A jak řekla, tak taky udělala.

Řekla pár slov a poté jsem viděla záři její energie. Náhle před ní stála zlatý pohár.

,,Tak, a teď to zkuste vy."

Každý se tedy postavil před stůl a vyřkl dvě slova.

Udělala jsem to samé.

Pak mi ale došlo, že neznám ty dvě slůvka.

Všichni se ale tak soustředili, že jsem je nechtěla vyrušovat.

Takže jsem se soustředila na tu svou magii.

Ani jsem nemusela říct ty slova a ani zavírat oči. Během tří sekund se přede mnou objevil rubínový pohár.

Profesorka se divila.

,,Uděluji nebelvíru 10 bodů za perfektní práci slečny Marchové."

,,Mohla byste prosím na chvilinku ven slečno Marchová. Vy ostatní se snažte dál."

Vyšla jsem tedy na chodbu s profesorkou.

,,Kate, vím že máte jisté schopnosti, které ostatní nemají, ale musíte si je chránit. Dnes jste se málem prozradila. Neřekla jste zaříkadlo a měla jste otevřené oči. Je to nepřípustné!"

,,Opravdu se omlouvám, ale občas to prostě nejde ovládnout."

,,Já vás chápu, ale snažte se to tolik neukazovat."

,,Ovšem."

Pak jsme se vrátili zpátky do třídy.

Nazdárek, po dlouhé době jsem konečně něco vydala. Neměla jsem vůbec inspiraci, ale ta už začíná pomalu nabíhat:) Hoďte tu kdyžtak nějaký komentík, budu ráda!❤️