Neodolatelně silná

Katastrofa

Celý týden jsem se bavila s Regem.

Chodili jsme na procházky, na pikniky a pořádali soutěže v kreslení.

Morgan jsme si moc nevšímali. Šla s námi ven snad jedinkrát a to nám ještě zkazila náladu.

Na piknicích jsme se většinou pošťuchovali a já se ho pak pokoušela namalovat.

Našli jsme totiž jedno krásné místo. Park plný rozkvetlých květin. Byla to taková nádhera.

Se Siriusem jsem se od té hádky mezi jím a Regem neviděla. Odjel totiž k Potterům.

Zbývá poslední den u Blacků. Zítra odjíždím domů.

S Regem jsme se rozhodli, že si poslední den pořádně užijeme.

Šli jsme na naše oblíbené místo a já se znova pokoušela ho nakreslit. Vypadalo to příšerně.

Pak jsme se přemístili k nějakému pěknému rybníčku. Tam jsme si zaplavali.

Ke konci dne už jsme zůstali doma. Byli jsme v Regově pokoji, když na mě promluvil.

,,Amy, rád bych ti někoho představil."

,,A koho?"

,,Je to muž o kterém určitě něco víš. Hájí zájmy čistokrevných rodin. Chtěl bych tě mu představit a rád bych, kdyby ses přidala do jeho služeb."

,,Regulusi, já moc nesouhlasím s tím mužem. Určitě nechci do jeho služeb."

,,Amy, je to tak lepší."

,,Ale Regu já se neztotožnuji s jeho názory. Ještě mi řekni, že zabíjí lidi, kteří mu přijdou do cesty."

,,To přesně dělá a já ho za to obdivuji. Já sám jsem v jeho službách."

,,Nepřidám se k němu, i když jsi tam ty. Nechci sloužit někomu, kdo zabíjí nevinné lidi jen proto, že mají rodiče mudly."

,,Nemáš navybranou Amy. Už je tady."

,,Ne, Regulusi prosím."

,,Je pozdě Ames."

,,Musím jít."

,,Ne, nemůžeš. Čeká na tebe," řekl, vzal mě za ruku a táhl mě do obývacího prostoru.

Předemnou se objevil muž. No nebyl to muž, vypadal jako had. Voldemort.

,,Je tady," řekl zády ke mně.

Otočil se a já viděla do jeho očí. Tak chladné. Vedle sebe měl hada a byl oblečený v černém plášti.

,,Vítej Amy Marchová. Čekal jsem tak dlouho abych tě mohl vidět."

,,Co ode mně chcete?"

,,Chci aby ses přidala ke mně. Budeš patřit do skupiny mých společníků smrtijedů."

,,Co když nebudu chtít?"

,,Nemáš na výběr. Staneš se smrtijedkou. Je to tvůj osud."

,,Je jen jeden člověk, který může rozhodovat o mém osudu. A ten člověk jsem já," řekla jsem dramaticky, a poté se přemístila avšak s velkou bolestí.

Dostala jsem se k jakémusi domu. Uviděla jsem na zahradě kluka s kulatými brýlemi a hned mi došlo, kde jsem.

Jsem u domu Jamese Pottera.

James a Sirius mě poznali a hned za mnou běželi s ustaranými výrazy. Divila jsem se, proč se tak dívají, dokud jsem se nepodívala na své stehno. Bylo celé od krve.

Kluci doběhli ke mně a rychle mě odnesli dovnitř domu.

,,Co si dělala Amy?" zeptali se.

,,Byla jsem u vás doma Siriusi, když se tam objevil Voldemort a chtěl ze mně udělat smrtijeda."

,,On byl u nás doma?"

,,Ano a Regulus mě k němu sám donesl."

,,Ten parchant jeden. Přísahám že až ho uvidím, rozkopu mu tu jeho hlavu."

,,Rychle jsem se přemístila, ale Voldemort mě stihl bodnout dýkou do nohy jak se tak dívám."

,,Musíme zastavit krvácení a vyčistit ránu."

Ze schodů rychle sběhl Remus a v zápětí za ním nejspíš máma a táta Jamese.

,,Co se stalo?" vykřikl Remus.

,,Přemístila se, ale někdo ji stihl bodnout do nohy," vysvětloval James.

,,Pojď, zastavíme krvácení," řekla maminka Jamese.

Když už jsem měla nohu zavázanou, začali se všichni ptát, co se vlastně odehrálo. Vysvětlila jsem jim všechno.

,,Je mi to tak líto zlatíčko," řekla paní Potterová.

,,Já vám moc děkuju za poskytnutí první pomoci."

,,To bylo to nejmenší. Zůstaneš tady až do té doby, dokud si pro tebe Cassiopeia nepřijde. Hned zítra jí dám vědět," dopověděla paní Potterová.

Sirius mě vzal do náruče a šel se mnou do jeho pokoje. Tedy do pokoje pro hosty, ve kterém Sirius už vlastně skoro bydlí, neboť je u Potterů častěji než doma.

Položil mě na postel a zakryl dekou. Pak si lehl na druhou půlku postele.

,,Siriusi," šeptla jsem.

,,Ano?"

,,Bojím se, co se stane se mnou a mojí rodinou."

,,Budete v pořádku Amy. Informujeme Brumbála a ten už vás ochrání."

,,Ale co když teď Voldemort zabíjí mou matku. Co když se jí něco děje. Musím domů. Hned!"

,,Ne Amy, je to víc riskantní kdybys tam byla. Jsi pro něj teď snadný cíl když jsi zraněná. Zůstaneš tady. Já tě ochráním."

,,Děkuju," řekla jsem a objala ho v leže.

,,Udělal bych pro tebe cokoliv."

Po těchto slovech jsem se cítila v bezpečí. Doopravdy v bezpečí.

Ahojky, teď se snažím vydávat kapitoly častěji. Už přemýšlím, že bych tuto knihu zakončila někde tady a začala psát pokračování. Dejte mi vědět, zda byste chtěli pokračovat🤍