Neodolatelně silná

Znova ve škole

Začal nový školní rok a s ním také mé velké obavy. Zbytek léta jsme strávily s mamkou u Potterových. Moc hezky se o nás starali a my jim to hodláme splatit.

Na nádraží jsem stála sama. Lily nikde, James a Sirius taky nikde. Nastoupila jsem do vlaku a sedla si do kupé. Nikdo ke mě nenastoupil, a tak jsem si oddechla, že budu mít klid. O pět minut později jsem ale uslyšela hlasy. Do kupé se vřítil James se Siriusem.

,,Ahoj ty naše baby!" Zařvali oba.

,,No nazdar," řekla jsem klidně.

,,Proč si na nás nepočkala?"

,,Chtěla jsem najít Lily, ale nenašla."

,,Moji Lilynku?"

,,Jamesii!"

Kluci si sedli a po chvíli přišel i Remus a Lily. Objala jsem Lily i Remuse.

,,Kde jsi byla? Hledala jsem tě všude!"

,,Promiň Ames, byla jsem na srazu prefektů."

,,Nevadí! Strašně ráda tě vidím Lily."

,,Já tebe taky!"

,,Budeš sedět s námi?"

,,No mám tam ještě Mary a Dorr, ale zůstanu s vámi."

James sebou málem sekl na zem. Lily protočila očima a šla to říct holkám.

,,Jamesi! Jestli se neuklidníš, tak nebude nikdy tvoje!"

,,Když ona je tak dokonalá."

,,Když se uklidníš a budeš před ní normální, oblíbí si tě."

,,Tak já to teda zkusím."

Lily přišla a sedla si mezi mě a Remuse.

Všimla jsem si, že se na mě často dívá Sirius. Za to léto jsme se hodně sblížili. Ne fyzicky, ale psychicky.
Jsme teď velmi dobří přátelé. Jen se bojím, že mu Regulus něco provede.

Dojeli jsme do Bradavic a vydali se ke kočárům. Zbývaly poslední dva kočáry. Za námi šla skupinka zmijozelů s Morgan a Regulusem. Nevšimli jsme si jich, mezitím nás předběhli a Morgan mě shodila na zem do hlíny. Kluci okamžitě vytáhli své hůlky a vše bylo docela napjaté.

,,Tohle si vypijete vy smrtijedi hnusní," zařval Sirius.

To už se ale zmijozelové smáli a odcházeli pryč. Lily mě zvedla a já se pomocí kouzla očistila.

Do velké síně jsme vcházeli poslední. Slavností rozřazování skončilo a my se dali do jídla.

Po večeři jsem odcházela sama do společenské místnosti. Lily musela zařídit jakési prefektské věci a kluci měli plno práce s dalšími vtípky.

Šla jsem si sama po prázdné chodbě, když jsem uslyšela něčí kroky. Z rohu si to vycházel Tom, kterého jsem potkala minulý rok. Omylem jsme se srazili.

,,Ah, omlouvám se," řekl Tom.

,,Ne v pořádku, já jsem nebyla opatrná."

,,Nejsi nějak zraněná?"

,,Nene, dobrý."

,,Tak se zatím měj Amy."

,,Ty taky Tome."

Šla jsem znovu sama v tichu. Už jsem myslela, že nikoho nepotkám. No nepodařilo se. Naproti mě si to vykračoval Regulus a jeho kamarád Severus. Nevšimnuli si mě, tak jsem se rychle schovala za sloup.

,,Už mě to nebaví Severusi."

,,Musíš to vydržet, Pán Zla si to tak přeje."

,,Já vím, ale chci se té Morgan zbavit. Je tak otravná!"

,,On má nějaký plán, pro který je nutná tahle věc. Víš co tě čeká, pokud ho neuposlechneš?"

,,Samozřejmě, akorát už mi Marchová chybí."

,,Ta Marchová, která odmítla našeho pána?"

,,Ano, ale kdybych ji přesvědčil, Pán Zla by byl rád ne?"

,,Jak chceš přesvědčit zatvrzelou nebelvírku k službám našeho lorda?"

,,Jakkoliv."

,,Dělej co chceš Regu, je to tvůj život."

Severus Reguluse opustil a on se vyskytl na chodbě jen se mnou, akorát o mě nevěděl.

Pomalu jsem se odplížila od sloupu a vydala se jinou chodbou na naši kolej. Regulus si mě díky bohu nevšiml.