Neodolatelně silná

Strach

Ráno jsem se probudila v Siriusově objetí. Snažila jsem se vstát ale nějak to nešlo, neboť ta noha pořád bolela.

,,Nevstávej, odnesu tě dolů," řekl v polospánku Sirius.

,,Ne dobrý, nepotřebuju tvoji pomoc. Zvládnu to sama."

,,Jak myslíš."

Pomalu jsem se začínala zvedat. Když jsem se postavila, zase jsem hned spadla.

,,Sakra!"

,,Amy, já tě odnesu dolů."

,,Ne!"

,,Ale ano!"

,,Dobře, děkuji."

Sirius mě odnesl dolů a položil na židli v kuchyni, kde už paní Potterová připravila snídani.

,,Už je ti lépe?" Zeptala se paní Potterová.

,,Ano už je, ještě jednou děkuji za to, že jste mě tu nechali."

,,Ale vůbec není zač."

Jedli jsme snídani, když v tom někdo zaklepal na dveře. Lekla jsem se a vytáhla svou hůlku.

,,Vydržte děti, já se podívám," řekl pan Potter.

,,Kdo tam je?"

,,Tady Cassiopeia, matka Amy."

Pan Potter normálně otevřel a máma mě okamžitě běžela obejmout.

,,Amy, jsi v pořádku zlato?"

,,Ano, ale jen díky Potterovým."

,,Děkuji moc Euphemie a Fleamonte."

,,Není zač Cass."

Po snídani jsme si všichni sedli do obýváku a já řekla mámě vše, co se stalo.

,,Nemůžu tomu uvěřit! Blackovi byli vždy slušná rodina, co se s nimi teď stalo!"

Sirius se mírně zašklebil.

,,Bez urážky Siriusi," řekla jsem.

,,V pohodě, já už se s nimi nebavím. Jsou úplně vypatlaní."

,,Takže oni tě pozvali, aby ses stala smrtijedkou."

,,Ano."

,,Musíme kontaktovat Albuse."

Jen co to máma dořekla se ve dveřích objevil Brumbál.

,,Dobrý den, dostal jsem zprávu o tom, co se stalo. Pověz mi vše Amy."

I Brumbálovi jsem všechno řekla.

,,Amy, domluvili jsme se, abys na všechno kývla. Dokonce i to, že se přidáš ke smrtijedům. Ohrozila si své bezpečí, i tvé matky."

,,Omlouvám se, v tu chvíli jsem se neskutečně bála. Kdybyste viděli, jaký ve skutečnosti je. Strašlivý."

,,Chápu, ale nemělas to dělat."

,,Takže to se jako měla přidat ke smrtijedům? Albusi, to nechápu," řekla máma.

,,Navrhli jsme, že by mohla být takový dvojitý agent. Donášela by informace přímo z centra dění."

,,Pardon, ale svou dceru nebudu vystavovat nebezpečí."

,,Není to vaše dcera Cassiopeio."

,,I když není, tak jsem se o ní starala už od malička a myslím, že můžu rozhodovat o tom, jestli se nechá zabít u smrtijedů nebo ne!"

,,Jak chcete. Prozatím to necháme být. Pokud se však něco stane, musíte odjet."

,,Jak to myslíte pane? Zeptala jsem se.

,,Pokud vás nějak ohrozí v bezpečí, musíte se někde ukrýt. Počítám s tím, že jsi panu Blackovi všechno řekla Amy, a teď si myslím, že už to ví i Voldemort."

,,Počkat! Jak není to tvoje dcera? Amy je adoptovaná?" Zeptal se Sirius.

,,No dalo by se to tak říct."

,,A koho teda jsi?"

,,To nemůžu říct."

,,Dobře."

,,Každopádně, musíme vás obě ukrýt. Máte kam jít?"

,,Nemáme."

,,Pokud chcete, můžete zůstat tady. Místa je tu pořád dost, a když se kluci smrsknou do jednoho pokoje, máte pokoj obě."

,,Vážně vám to nevadí?"

,,Vůbec!"

,,Děkujeme. My si teda zajdeme pro věci a přijdeme ještě dnes."

,,Dobrá."

,,Půjdeme s nimi mami," řekl James.

,,Dobrá, ale ať se do večera vrátíte."

,,Neboj mami."

Přemístili jsme se k nám domů, a tam bylo všechno naruby. Všechny věci byly roztahané. Určitě tu byli.

Když to mamka viděla, udělala kolem domu ochranné kouzlo aspoň na chvíli, kdy jsme byli v domě.

Během odpoledne jsme se stihly sbalit. Kluci mi pomáhali a mamce taky. Kolem sedmé hodiny jsme se přemístily zpět k Potterovým.

Vybalily jsme si a odešly dolů na večeři.

,,Tak zabydleny?" Ptala se paní Potterová.

,,Ano. Znovu moc děkujeme za ubytování Euphemie," poděkovala mamka.

,,Jsme rádi, že vás tu máme. Kluci určitě taky."

Kluci souhlasně kývli hlavami.  Pozorovala jsem je a všimla si, že mají všichni obrovské kruhy pod očima. Očividně moc nespali. Doufám, že jim bude dobře, kdyžtak na ně použiju nějaké své kouzlo.

Po večeři jsem odešla do svého pokoje, ale tam jsem se nezdržela dlouho. Zaklepala jsem na kluky a pomalu otevřela.

Každý z nich ležel na své posteli.

,,Chceš něco Amy?"

,,Jak se máte? Vidím, že máte strašné kruhy pod očima. Spali jste vůbec?"

,,Moc jsme toho nenaspali ani jeden. Já určitě ne teda," řekl Sirius.

,,Pokud byste znovu nemohli spát, řekněte mi. Znám kouzlo na hodně kvalitní spánek."

,,My ho taky známe Amy," odpověděl Remus.

,,Mám ho lepší," mrkla jsem na něj a usmála se.

Remus se začervenal.

,,Tak jestli byste teda nemohli spát, přijďte za mnou."

,,Jasný."

Odešla jsem do pokoje a zalehla do postele. Asi po hodině na mé dveře někdo zaklepal. Byl to Sirius.

,,Ahoj, neruším?"

,,Ne, pojď."

,,Nabízelas to kouzlo, můžeš ještě?"

,,Ale ovšem."

,,Lehni si na mou postel a já ti pomůžu usnout."

Lehl si a díval se mi do očí. Sedla jsem si k němu.

,,Víš, jestli budeme v takovéhle pozici, možná to ani nebudu potřebovat."

,,Nebuď vtipný. Teď zavři oči a nehýbej se."

Soustředila jsem se na jeho dech a asi po dvou minutách se mi povedlo ho uspat. Pomocí kouzla jsem ho přenesla do pokoje.

Sama jsem nakonec ulehla do postele a usla.

Omlouvám se, že kapitola vychází po dvou letech:( Dala jsem si pauzu, ale  teď už bych měla být znovu aktivní:)