Návrat Krysaře 1 - případ osmý

Kapitola druhá

Všechno bylo tak strašně rychlé. Až moc. Seděli v autě, najednou se ozvala rána a přední sklo se roztříštilo na tisíce ostrých kousků.

A další auto v protisměru se přiblížilo strašnou rychlostí a.....

Nick bolestně vzdechl a opřel se o stěnu, hlava ho na okamžik prudce rozbolela a najednou si připadal neskutečně unavený. Tak slabý a malátný, že se sotva dokázal udržet na nohou. Stál na ponurém a tmavém schodišti jednoho z bytových domů v prvním okrsku, v jednom z těch domů, kde bydlíte, jen když máte hluboko do kapsy a nemůžete si příliš vyskakovat. Obyčejný dům plný obyčejných lidí. Ale kupodivu velmi laskavých, jak během těch pár dní, co tu byli, poznali. Dobrota lidského srdce nemá nic společného s penězi. Rozzlobený poltergeist, který se tu objevil a rozhodl se zdejším nájemníkům znepříjemňovat večery a noci, je samotné zaměstnal na pár dlouhých dní. A taky nocí.

Lee byl někde nahoře, o patro výš, loučil se se zdejším správcem, který jim snad už po tisící děkoval za jejich ochotu a práci. Zavřel oči, opřený o chladnou stěnu, se zhluboka nadechl. Pod nosem ucítil vlhko, tenký pramínek tekutiny stékal dolů přes jeho rty a jedna kapka dopadla na jeho kabát. Dotkl se ho, a jeho prsty se zbarvily do červena. Krev. Tiše zaklel, vytáhl z kapsy kapesník a přitiskl si ho k nosu.

„Už jdu," slyšel ho na schodech, „správce mě nechtěl pustit, pořád by si povídal, ještě chtěl, abychom zašli na kafe. Tak můžeme jít.....Nicku?" Během okamžiku stál vedle něho.

„Jsi v pořádku? Co se děje?" Odtáhl mu ruku s kapesníkem od obličeje a zhrozil se, když viděl krev vytékající z jeho nosu.

„To tu ještě nebylo, viď," usmál se Nick s lehkou ironií v hlase, a znovu si přitiskl kapesník k nosu.

„Nebylo, ale nutno říct, že ty jsi poslední dobou samá novinka," odvětil Lee, a trošku se na něj usmál, jen aby ho uklidnil. Ale do smíchu mu rozhodně nebylo. Doufal, že s Nickovými návštěvami u Madam Ormah se jeho stav zlepší, ale výsledky byly zatím naprosto minimální. Možná zásluhou bylinek od Kejchavýho Sama trošku lépe spal, ale to ostatní?

Nick využil chvíle, kdy na schodišti nebyla ani noha, a na chvíli si opřel hlavu o Leeho rameno. Jen na okamžik, aby nabral sil a přemohl závrať, která se o něj už nějakou chvíli pokoušela. I když pak vehementně Leemu tvrdil, že je v pořádku, věřit se mu nedalo. Byl bledý jako stěna, a barva jeho obličeje ostře kontrastovala s rudnoucím kapesníkem v jeho rukou.

„Co s tebou?" povzdechl si starostlivě Lee jen tak pro sebe, a objal ho. 

„To bude dobrý, pojď, půjdeme," lehce ho podepřel, a vydali se společně k autu.

Cestou potkali jednu ze starších nájemnic, přívětivou babičku, která bydlela hned v přízemí. Mile se s nimi pozdravila, ale Nicka, který se sotva držel na nohou, si přeměřila pátravým pohledem.

„Občas se mi to stává, mám vysoký tlak," zahuhlal Nick přes kapesník milosrdnou lež a důchodkyně jen nechápavě zavrtěla hlavou.

„No to mi povídejte, ve vašem věku? Takový mladíček a už má vysoký tlak?" Zakroutila na tím nechápavě hlavou a přidala pár správných babských rad, co na ten vysoký tlak vlastně pomáhá. Zdvořile jí to odkývali. Rozloučila se s nimi a poděkovala jim. Všichni zdejší obyvatelé byli očividně šťastní, že jejich večery, a především noci, budou zase klidné a přiměřeně této čtvrti i relativně pokojné.

Nasedli do auta. „Počkej," vydechl Nick a chytl Leeho, který chtěl právě nastartovat, za rukáv.

„Takže, co jsi viděl?" Ani se nemusel ptát, proč ho Nick zadržel. Věděl, že k tomu má určitě jako vždy pádný důvod.